Otakar Jaroš byl předválečný československý důstojník a účastník zahraničního odboje za druhé světové války. Narodil se v Lounech 1. srpna 1912 v rodině železničáře. Dětství prožil v Mělníku, kde byl činný v Sokole a Skautu. V roce 1934 nastoupil vojenskou službu u telegrafního vojska a o tři roky později absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem z povolání. Po okupaci českých zemí odešel 12. srpna 1939 do Polska. Po sovětském útoku na Polsko byl společně s dalšími vojáky Československého legionu internován v táborech v Suzdalu a Orankách. Od června do srpna 1941 působil jako radista u čs. vojenské mise v SSSR v Moskvě a v únoru 1942 byl jako jeden z prvních vojáků prezentován v Buzuluku, kde se začal formovat 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR. Jako prvorepublikovému důstojníkovi mu vadilo politické ovlivňování jednotky, neměl rád politruky a jakékoliv bolševické propagátory, proti návštěvě Klementa Gottwalda u jednotky dokonce protestoval. Během prvního bojového nasazení československé vojenské jednotky v SSSR převzal se svou rotou obranu obce Sokolovo, na kterou se soustředil německý útok. Zde také Otakar Jaroš v závěrečné fázi bitvy padl při obraně sokolovského kostela. Za statečnost projevenou v bitvě byl in memoriam jako první cizinec ve druhé světové válce vyznamenán titulem Hrdina SSSR. To vedlo k tomu, že jeho jméno bylo po válce široce zneužito komunistickou propagandou.