Jména řek Jizera a Ohře pochází z keltštiny a znamenají rychle a dravě proudící vodu. Přes více jak dva tisíce let se názvy dochovaly díky tomu, že na konci mladší doby železné a při příchodu Germánů zůstaly skupinky Keltů, které nově příchozím předaly názvy ve svém jazyce a posléze s nimi splynuly. Stejně tak se stalo o pět a půl století později, kdy názvy
přešly z Germánů na Slovany. Proto jsou v naší genetické výbavě pozůstatky keltského genomu a Keltové jsou našimi předky. Západní a jižní Čechy navíc patří k „pravlasti“ Keltů, kteří sídlili v malých osadách na velkých řek. Od Římanů pochází název naší země – Boiohemum, země keltského kmene Bójů, který Římané vyhnali ze severní Itálie a jenž se uchýlil do Čech.
Keltská společnost si cenila mužů bojovníků a Keltové využívali vojenské síly k nájezdům a kořistění. Hlavní zbraní keltského válečníka bylo dlouhé kopí opatřené železným listovitým hrotem. Na ochranu používal dřevěný oválný štít a na pravém boku měl na opasku zavěšený železný meč. Ten sloužil nejen jako zbraň, ale byl i znakem bojovníka. Archeologický výzkum v Záluží u Čelákovic v roce 2018 odkryl hrob muže s kompletní výbavou bojovníka. Meč v plechové pochvě s vyrytými gryfy či draky a zdobené měděnými nýty je krásnou ukázkou keltského meče. Železný řetězový opasek nastavený několik kroužky napovídá, že původně náležel někomu jinému. Byl získán v boji, nebo se jednalo o dar či dědictví? Nevíme, protože archeologie nedokáže „číst“ dějiny, zato nechává prostor pro naši fantazii.