Význam spojení nepodceňovali ani projektanti československého systému opevnění budovaného od poloviny třicátých let. Spojení mezi jednotlivými těžkými objekty mělo být zajištěno podzemními telefonními kabely a zemní telegrafií. Telefonní kabely byly vedeny ve vzdálenosti asi1 až 4 km od pevnostní linie v hloubce 2 až 3 m. Do výkopů byly kladeny vlnovitě, aby lépe odolávaly pohybům zeminy při výbuchu dělostřeleckých granátů. Z průběžného kabelu vedly k jednotlivým objektům zemní kabelové přípojky. Spojovací a přípojná místa kabelů byla pod povrchem terénu v železobetonových šachtách. Vstupy do šachet se uzavíraly ocelolitinovými poklopy opatřenými masivními zámky na číselný kód. Do objektů bylo telefonní vedení přivedeno kabelovým vstupem těsně nad úrovní týlového (spodního) patra.