Přestože otázka volby ráže budoucího samopalu pro výzbroj čs. armády hovořila jednoznačně ve prospěch náboje 9 mm Parabellum (9 x 19 mm), z komparativních důvodů zkoušelo MNO také vzorky zařízené na sovětský náboj 7,62 mm Tokarev.
Česká zbrojovka vyrobila na základě objednávky MNO dva exempláře v ráži 7,62 mm Tokarev, jež dostaly tovární označení ČZ 248. Souběžně s nimi dodala vojenské správě stejný počet samopalů ČZ 148, zařízených na náboj 9 mm Parabellum. V druhé polovině dubna 1948 probíhaly na útvarové střelnici v Popovicích komparativní zkoušky, jichž se zúčastnily také další prototypy ZB 47, ČZ 347, ČZ 248 a ZK 476, rovněž zařízené na sovětský náboj.
Výsledky dalších zkoušek sice nevedly k jednoznačnému odmítnutí samopalů ráže 7,62 mm, avšak vyvozovaly závěr, že žádný ze zkoušených samopalů 7,62 mm nevyhovoval lépe než obdobné typy ráže 9 mm.