Až do počátku 14. století převládal u zavřených rytířských přileb hrncovitý tvar. Postupně ho nahradila nová varianta, tzv. přilba kbelcová, která se objevila na počátku 14. století a byla velikostí i konstrukcí stejně jako výzdobou a způsobem použití podobná přilbě hrncové. Odlišovala se od ní tím, že její vrchol nekončil rovnou plochou, ale byl vykován do více či méně zaobleného zvonu, který pak byl odolnější proti seku. Při jejím tvaru bylo pravděpodobnější, že po takové přilbě meč sklouzne a neprosekne ji. Ve větším počtu a velikosti se také začaly objevovat průduchy na pravé straně přilby, zatímco na levé jich bylo výrazně méně, nebo jako v případě turnajové přilby žádné, aby nehrozilo její proražení v místě, kam směřoval hrot kopí protivníka.
Tato přilba je přesnou replikou kbelcového helmu tzv. Černého prince, kterým byl Eduard z Woodstocku (1330−1376), nejstarší syn anglického krále Eduarda III. Jedná se o typ, který byl i s klenotem používán při turnajích a v případě Černého prince byl druhotně použit i jako přilba pohřební.
Z Anglie jsou známy ještě dvě přilby obdobného typu a z téže doby. Jedna patřila Richardu Pembridgovi a byla zavěšena nad jeho hrobkou v katedrále v Herefordu. Dnes je ve sbírce Royal Scottish Museum v Edinburghu. Druhá má nejasný původ, víme jen, že byla součástí sbírky Petera E. Dalea a nyní je vystavena v Royal Armouries v Leedsu.