Poválečný vývoj samopalů v České zbrojovce ve Strakonicích navazoval na předválečnou konstrukci vzoru 38, avšak zařízenou na výkonnější německý náboj 9 mm Parabellum. Na rozdíl od svého předchůdce disponoval nový samopal konstrukcí protiodrazové pojistky, tvořené kyvnou napínací rukojetí podle návrhů Františka Myšky (1899-1983). S významným konstrukčním počinem přišel Jaroslav Holeček (1923−1997), jenž navrhl koncepci, u níž se otáčelo celé pouzdro závěru, takže střelec mohl podle potřeby měnit polohu zásobníku.
Vyrobené vzorky s původním označením ČZ 47/II, později přeznačené na ČZ 247, prošly na přelomu let 1947/1948 útvarovými zkouškami, avšak MNO svoji pozornost obrátilo k jiným, perspektivnějším prototypům.
Přes neúspěch v armádní soutěži se samopal ČZ 247 dočkal sériové výroby pro zamýšlený, avšak nerealizovaný export do Egypta. V průběhu let 1948–1949 vyrobil pobočný závod České zbrojovky v Uherském Brodě celkem 10 814 kusů samopalů ČZ 247.