Na náboj střední balistické výkonnosti vyvinuli v konstrukční kanceláři Konstrukty Praha Josef Koucký (1904–1989) a jeho bratr František Koucký (1907–1994) samopal s označením ZK 503. Na rozdíl od jiných prototypů fungovala zbraň na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně. Střílela však z otevřeného závěru, což nepřispívalo k dosažení potřebné přesnosti.
Rekonstrukcí vznikl prototyp ZK 503/1, jehož závěr se před výstřelem nacházel v přední poloze. Zkoušky s původní koncepcí zdržely vývoj zbraně, takže rekonstruovaný prototyp předložila Konstrukta Praha ke kontrolním zkouškám až v srpnu 1953. V průběhu tzv. státních zkoušek konaných v červnu a v červenci 1954 vykazoval ZK 503/1 nižší přesnost při střelbě krátkými dávkami a nedostatečnou životnost některých součástí. Vysokým nárokům Vojenského technického ústavu (VTÚ) tehdy zbraň nevyhověla, stejně jako konkurenční samopaly ZB 530 a ČZ 522, avšak dostala doporučení k dalšímu vývoji.