V prvních dvou staletích své existence byly palné zbraně výlučně vojenskou záležitostí, protože jejich technologická nedokonalost neumožňovala jiné (např. lovecké) použití. Rozžhavené želízko, jímž se zbraň odpalovala, rychle chladlo, takže střelec musel mít k dispozici oheň nebo – což byl častější případ – misku s rozžhaveným uhlím, v níž si želízko nahříval. Palné zbraně tedy mohly být používány pouze z pevného stanoviště a sloužily především při dobývání hradů a měst nebo naopak při jejich obraně.
Kovaná, osmihranná hlaveň se zesílenou komorou a okrouhlým úsťovým prstencem je dokladem snahy o nalezení nejvhodnějšího tvaru palných zbraní v raném období jejich výroby. O malých zkušenostech a neúspěšnosti výrobce svědčí roztržení hlavně, k němuž došlo při výstřelu. Na zbrani se již objevila značka výrobce (zkřížená kladívka), záměrný kříž na horní straně sloužil současně jako pánvička na střelný prach.
Celková délka 374 mm, ráže 29,5 mm, váha 11 450 g.