Pravděpodobně nejznámějším a mezi sběrateli nejrozšířenějším typem rakouského tulejového bodáku se stal bodák na pěchotní pušky systému Lorenz vzor 1854 a 1862 a na krátké pěchotní pušky pro zvláštní sbory stejných vzorů. Vojenské využití tohoto modelu je neoddělitelně spojeno s prusko–rakouským válečným konfliktem v roce 1866. Bodákový útok, při kterém se voják s protivníkem utkal v bezprostředním souboji, byl po dlouhá léta chloubou válečné strategie rakouské pěchoty. Shodou několika okolností však nemohla být tato přednost ve válce s Pruskem plně využita. Řadoví vojáci nosili bodák zavěšený na řemenech přes levý bok, poddůstojníci v kombinovaném koženém závěsníku spolu s pěchotní šavlí vzor 1861. Tulejové bodáky vzor 1854 se ve výzbroji některých jednotek rakousko-uherské armády udržely až do konce 70. let 19. století, spolu s puškami systému Lorenz se účastnily tažení Maxmiliána Habsburského do Mexika nebo občanské války ve Spojených státech amerických. V roce 1867 byly předovky Lorenz transformovány na zadovky systému Wänzel. Ačkoliv se jednalo o konstrukční úpravu zcela zásadní povahy, bodáky, se kterými byly transformované zbraně kompletovány, zůstaly beze změny. Několik desítek tisíc ukořistěných pušek Lorenz bylo pak v Prusku transformováno na jehlovky, s nimiž byly i nadále používány původní bodáky vzor 1854.
Délka 560 mm, délka čepele 480 mm, šířka čepele 24 mm.