12 Francouzský telegrafní přístroj ECTM, 1907

Počátek 19. století probíhal ve znamení objevů, které zahájily novou kapitolu dálkové komunikace. Objevem elektromagnetizmu, elektřiny a elektrochemických zdrojů se přes vynálezy Ampéra, Šillinga, Webera a Gausse dostáváme až k prvnímu telegrafnímu přístroji, který v roce 1837 sestrojil Američan Samuel Morse. Jeho telegraf zapisoval značky na pohybující se proužek papíru rydlem ovládaným elektromagnetem, který reagoval na přerušování elektrického proudu v okruhu. Značky byly sledem teček a čárek, z nichž Alfred Vail a Samuel Morse vytvořili dodnes užívanou Morseovu abecedu. Od tohoto okamžiku zažívá dálkové spojení bouřlivý rozvoj. V roce 1844 vynalezli Vail a Morse telegrafní klíč a současně byla vybudována první telegrafní dálková trasa mezi Washingtonem a Baltimorem. První linka rakouské telegrafní sítě zahájila provoz v roce 1847 na trase Vídeň – Brno. Ve stejném roce došlo k jejímu prodloužení přes Olomouc do Prahy s koncovou stanicí na dnešním Masarykově nádraží.

Nejvýznamnějším přelomem v dějinách dálkového spojení se staly pokusy, které v 90. letech 19. století prováděli italský radiotechnik-samouk Guglielmo Marconi a ruský učitel fyziky na Minové škole v Kronštadtu, Alexandr Stěpanovič Popov. V roce 1896 předvedl Marconi bezdrátovou telegrafii na vzdálenost 8 km britským zástupcům pošty, armády a námořnictva. O rok později získal patent nazvaný Bezdrátová telegrafie pomocí Hertzových vln. První válečnou lodí vybavenou Marconiho jiskrovou rádiovou stanicí se stala v roce 1899 britská HMS Yunio. V prosinci 1901 dosáhl Marconi pomocí mechanicky vyráběných elektromechanických vln s kmitočtem asi 15 kHz prvního transatlantického bezdrátového spojení. Téhož roku použili Britové v búrské válce bezdrátovou telegrafii poprvé na bojišti. Velké uznání se pak bezdrátové telegrafii dostalo v bojích Rusko-Japonské války (1904–1905). Armády všech světových mocností již v této době odhalily význam nové „zbraně“ a začaly s plánovitým budováním telegrafního vojska.