V posledních 2,6 milionech let docházelo vlivem mrazu a sucha k silnému zvětrávání hornin a v dobách meziledových unášel vítr jemné křemičité částečky po celém světě. V našem prostředí tak vznikaly tzv. i několik desítek metrů mocné sprašové návěje, což je žlutohnědý až okrový, pórovitý, měkký sediment. Návěje přitahovaly pozornost lidí před desítkami tisíc let, kteří si na nich budovali sídliště s příbytky, ohništi, ateliéry na výrobu štípaných nástrojů, vznikaly skládky kostí a klů z ulovených mamutů. Před 30 000 lety založili lovecké skupiny taková sídliště na severním úpatí dnešních Pavlovských vrchů na jižní Moravě, u dnešních obcí Dolní Věstonice a Pavlov. Poté, co lovci území opustili, jejich osady přikryly další vrstvy spraše a pohřbily je hluboko pod povrchem se vším, co po sobě lidé zanechali. Období je v Evropském pravěku nazýváno gravettien podle francouzské lokality La Gravette, ale jeho část byla pro svou specifičnost označeno jako pavlovien právě podle lokality Pavlov.
Pozorný čtenář či dobrý pamětník školních let si jistě vzpomene na úvod z knihy „Lovci mamutů“, kdy musí tlupa narychlo ustoupit ze svého loveckého stanoviště na mamutí stezce před silnější a větší skupinou. Nemáme konkrétní archeologické údaje o bojích ve starší době kamenné, ale dovedeme si představit, že se lovecké kamenné nástroje štípané z pazourku, radiolaritu, silicitu a rohovců měnily v případě potřeby ve zbraně.