Československá armáda se po skončení druhé světové války potýkala s řadou problémů. Mezi ty nejpalčivější patřil nedostatek výzbroje.
Vojáci se museli v prvních poválečných letech spoléhat na velmi různorodou výzbroj, vyrobenou buď pro československou prvorepublikovou armádu, nebo pro naše jednotky v SSSR a Velké Británii za války. Nezanedbatelnou část tvořil rovněž původní německý materiál, který se povedlo získat po německé kapitulaci.
Mezi rozmanitou škálou zbraní používaných v ČSR bychom našli i 15cm těžkou polní houfnici vz. 18. Armáda s ní byla spokojena, proto přistoupila na konci čtyřicátých let k její úpravě a modernizaci, čímž vznikla 152mm houfnice vz. 18/47. Při modernizaci proběhlo přeřazení na sovětskou ráži 152,4 mm a zkrátila se hlaveň, která dostala úsťovou brzdu. Ještě v roce 1969 se ve výzbroji nacházelo okolo 250 těchto houfnic a poslední z nich byly vyřazovány až na konci osmdesátých let.