Vývoj samonabíjecích pušek zařízených na standardní puškový náboj vyvrcholil a také skončil v poválečném období s puškou ZK 420, vyvíjenou již v průběhu okupace. Do finální podoby dopracoval pušku konstruktér Josef Koucký se svým bratrem Františkem na sklonku roku 1946. MNO o takovou konstrukci zájem nemělo, proto ji zbrojovka mohla nabízet v zahraničí. Během let 1946–1950 továrna zbraň předváděla a nabízela ve více než 15 státech světa. V rámci zahraničních akcí vznikla řada variant v rážích 7,92 mm Mauser, 7,65 mm Mauser, 7 mm Mauser, 7,5 x 55 GP 11 a .30-06 Springfield. Velké šance s puškou měla zbrojovka ve Švédsku, v Dánsku a v Norsku, ale také v zemích Latinské Ameriky, kde v Argentině vyhrála v roce 1948 soutěž samonabíjecích pušek, avšak k jejímu zavedení do výzbroje nikdy nedošlo.
Počátkem roku 1948 prodělala konstrukce zbraně řadu dílčích změn, jež vedly ke změně označení na ZK 420-S, pod nímž ji také nabízela. V letech 1946–1948 továrna rozpracovala celkem 300 pušek, avšak počet skutečně vyrobených zbraní byl poloviční.