17. listopad: odboj československého studentstva

Přesně dva roky po nacistických represích vůči českým vysokým školám byl v Londýně zásluhou československých exulantů 17. listopadu 1941 tento den vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Události, ke kterým došlo na podzim roku 1939, jsme si připomínali zde.

Již 15. prosince 1939 vyšel v československém tisku vydávaném v Londýně „Manifest českého studentstva“, jehož cílem bylo upozornit „kulturní a civilizovaný“ svět na útlak studentů českých vysokých škol, které měly být na následující tři roky uzavřeny. Myšlenka připomenutí násilného zatýkání tisíců studentů a popravy devíti představitelů českého studentstva 17. listopadu 1939 rezonovala během následujícího roku nejen československými vojenskými oddíly v Anglii, ale čím dál více i v anglické společnosti, která se distancovala od dřívější politiky ústupků vůči Německu. Iniciativy se chopila skupinka vojáků, kteří dříve působili v Ústředním svazu československého studentstva, jenž byl jejich činností s podporou exilového prezidenta Edvarda Beneše obnoven 17. listopadu 1940 „u příležitosti prvního výročí studentských manifestací a masakrování české inteligence,“ jak uvedla zpráva svobodné ČTK. Z členů obnoveného svazu jmenujme zejména předsedu Václava Palečka, předsedu zahraniční sekce Pavla Kavana a předsedu kulturní sekce Lubora Zinka, kteří se nejvíce ze všech nově jmenovaných funkcionářů účastnili vyjednávání ohledně mezinárodního uctění památky 17. listopadu.

Obnovený svaz diskutoval tento nápad s britskou unií studentů (National Union of Students of England and Wales) a během roku 1941 se snažil přesvědčit také studenty dalších zemí, aby přijali tento den za den oslav boje proti nacismu, boje za svobodu a demokracii všech národů. Čtrnáct států následně na svůj souhlas podepsalo provolání: „My, studenti Velké Británie a jejích území v Indii, Severní a Jižní Americe, SSSR, Belgie, Československa, Francie, Řecka, Číny, Holandska, Norska, Polska, Jugoslávie a všech svobodných národů, k uctění památky mučených a popravených studentů, kteří jako první pozvedli hlas proti nacistickému útlaku a odsoudili okupaci roku 1939, vyhlašujeme 17. listopad za Mezinárodní den studentstva […].“

Inaugurační setkání proběhlo v londýnské Caxton Hall 16. listopadu 1941 za účasti prezidenta Beneše, předsedy svazu Václava Palečka, československého ministra národní obrany Jana Sergěje Ingra, předsedkyně britské studentské unie Leny Chivers a zástupců jednotlivých států. Už 17. listopadu 1941 přerušilo množství britských univerzit svou výuku, aby uctilo památku českých událostí roku 1939, a univerzita v Oxfordu poskytla během druhé světové války československým studentům v exilu možnost dokončit své studium započaté na Karlově univerzitě. V létě roku 1942 byl pak 17. listopad potvrzen a znovu prohlášen Mezinárodním studentským dnem za účasti zástupců studentstva padesáti národů také na zasedání International Students Assembly ve Washingtonu.

Vybraná kniha je sbírkou článků, pamětí, básní a dalších reakcí na události 17. listopadu 1939 a následující represe studentů a jejich věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen, vydanou Ústředním svazem československého studentstva roku 1945 již v osvobozené Praze. Přispěli do ní významní profesoři Karlovy univerzity, političtí představitelé Československa, zástupci zahraničních mocností a v neposlední řadě také účastníci dění, studenti, jichž se osobně dotkly nacistické represe, i ti, kteří se v Londýně zasloužili o celosvětový věhlas a připomínání památky 17. listopadu.

Citace:

17. listopad : odboj československého studentstva. V Praze : Ústřední svaz československého studentstva, 1945. 141 stran