V bouřlivém roce 1848 došlo k tzv. první italské válce za nezávislost. Proti nadvládě a vlivu Rakouského císařství na Apeninském poloostrově tehdy povstaly Benátky i Milán a panovník Sardinsko-Piemontského království Karel Albert vzápětí vyhlásil válku Rakousku. Pro svůj boj získal kromě podpory Papežského státu a Království obojí Sicílie také pomoc od různých italských vévodství. Z Toskánského velkovévodství tehdy dorazil značný počet mužů, který do boje proti Rakousku spolu s vojáky Neapole zformoval těleso o celkovém počtu 6000 mužů. Toskánský velkovévoda Leopold II. nechal v této souvislosti následně zřídit zvláštní bronzovou pamětní medaili – ta byla udělována řadovým vojákům i dobrovolníkům z řad Toskánců, kteří byli součástí expedičního sboru vyslaného na podporu Piemontu v boji proti rakouské armádě.