V průběhu raného novověku vznikla řada bojových příruček, které byly ve většině případů hojně ilustrované, díky čemuž je možné, aby i moderní badatelé rekonstruovali obvyklé ovládání zbraní a způsoby boje dané doby. Obsáhlá textová složka je často doplněna rytinami, které zobrazují jednotlivé figury používané při nakládání se zbraní. V první polovině 17. století se stal v německém prostředí nejznámějším autorem těchto příruček Johann Jacobi von Wallhausen, jehož díla jsme v naší rubrice již několikrát představovali.

V italském prostředí se vydáním publikace pojednávající o pěším boji proslavil Bonaventura Pistofilo. Název jeho knihy – Oplomachia – pochází z řečtiny a lze ho vyložit jako pozemní boj se zbraněmi, v přeneseném významu též jako bojovou taktiku či válečné umění. Oplomachii či hoplomachii provozovali ve starověkém Řecku bojovníci s kopím a mečem, ve starověkém Římě potom gladiátoři. Pistofilova příručka, které vznikla v době podstatně mladší, si již kladla za cíl přiblížit kromě samotného zacházení se zbraněmi též vojenské, politické a morální aspekty boje.

Publikace se věnuje boji s několika typy zbraní – konkrétně se jedná o píku, halapartnu a mušketu. Kniha je bohatě ilustrovaná a obsahuje řadu figur zobrazujících vojáky zacházející se zbraněmi. Většinu textové složky publikace potom představují popisky a vysvětlivky k těmto figurám. Dané ilustrace představují zajímavý pramen poznání pro dějiny vojenství, ovšem nejen pro ně. Kromě historie ovládání zbraní je z nich možné vyčíst, jaké vybavení kromě své hlavní zbraně vojáci používali a také jak se oblékali. Bojovníci jsou vystrojeni různými typy zbrojí a oblečeni jsou do odlišných typů oděvů – jak honosných, tak prostých. Na jejich vyobrazeních můžeme dokonce vypozorovat různé dobové způsoby úpravy vlasů a vousů.

Při popisu obrazové složky knihy nelze opominout zmínku o rytém titulním listu a dvou portrétech na začátku knihy. Textová část titulního listu je vepsána do kartuše, okolo které je možné pozorovat dva troubící anděly, kteří stojí na panopliích, tedy esteticky uspořádaných souborech zbraní, zbrojí a dalších vojenských potřeb.

Za titulním listem je vevázán portrét dedikanta knihy Kenelma Digbyho (1603–1665), v dané době osmnáctiletého anglického šlechtice. Portrét je umístěn do zdobné kartuše, do jejíž horní části je zasazen digbyovský erb. Za tímto listem je umístěna samotná dedikace, za kterou byl zařazen portrét autora. Ten je menší než Digbyho portrét a vsazen je do méně zdobné kartuše. I část oděvu, která je na portrétu vidět, působí prostším dojmem, než jak je tomu v případě dedikanta knihy. Můžeme tedy říci, že autor se zde prezentoval ve všech směrech skromnějším způsobem než dedikant, jehož význam bylo z reprezentačních důvodů pochopitelně nutné oproti autorovi vyzdvihnout, a to i přesto, že se jednalo o velmi mladého muže.

Publikace Oplomachia má poměrně nevelký formát 20x14 cm, díky čemuž můžeme s jistotou říci, že měla sloužit jako příruční kniha. K užitku mohla být především šlechtickým synkům, kteří se s její pomocí seznamovali se základy dobového vojenství. Dnes ji využijí především badatelé, kteří chtějí tyto reálie rekonstruovat, ale jak již bylo naznačeno výše, poslouží do určité míry i ke studiu dějin každodennosti.

Knihu si můžete online přečíst zde

Citace:

PISTOFILO, Bonaventura. Oplomachia di Bonauentura Pistofilo nobile Ferrarese Dottore e Caualiere. Siena: Hercole Gori, 1621. 8, 315, [1] s., il.