4. pluk Prokopa Velikého

Všechny pluky ruských legií se dočkaly samostatného knižního zpracování své historie a ani známý 4. čs. střelecký pluk Prokopa Velikého v tomto ohledu tedy nebyl výjimkou. Jako útvar s bohatou legionářskou historií se dočkal rozsáhlého díla, které vyšlo ve dvou vydáních, nutno dodat, že obě patří mezi legionářskými plukovními dějinami mezi ty velkorysejší.

První část knihy je oproti zvyklostem vyplněna soupisem a medailony padlých a zemřelých příslušníků pluku za doby jeho působení v Rusku, tedy od roku 1917 do roku 1920. Tento poměrně dlouhý seznam (197 jmen) byl zpravidla v podobných publikacích zařazován až na úplný závěr. Nejspíš zde byla motivace vyzdvihnout význam obětí čs. revoluční (a kontrarevoluční) činnosti z řad útvaru a nebrat je jako pouhý závěrečný přívazek knihy. V následující části publikace už jsou zpracovány v chronologickém pořadí samotné dějiny pluku. Do popředí se přirozeně dostávají hlavní bojové operace pluku, ať už to byly boje proti německé armádě u Bachmače v březnu 1918 nebo později vystoupení proti bolševikům na jaře a v létě 1918 a následné střety s rudými na povolžské frontě. Dějiny pluku jsou stejně jako u jiných podobných publikací omezeny pouze na období do roku 1920 a na československé legie, působení sloučeného 4. pluku v Československu je vynecháno. Na závěr se pokusil autor o soupis všech příslušníků pluku za dobu jeho existence v Rusku, ten však nemůže být ani vzdáleně vyčerpávající. Lze však konstatovat, že kniha je už i s ohledem na její rozsah a autorův výzkum v archivech legií dodnes to nejúplnější, co má badatel k tomuto (a nejen k tomuto) pluku k dispozici.

Zajímavá je osoba pisatele, byl jím Metoděj Pleský (1891−1953), příslušník pluku od roku 1917. Po návratu z legií působil nadále v československé armádě a sepsal několik dalších knih o čs. legiích (např. sérii Velezrádci). V roce 1937 byl přeložen do výslužby, ale byl aktivován za všeobecné mobilizace, kdy stál v čele pěšího pluku 205, u kterého se pokusil zorganizovat po odsouhlasení podmínek odstoupení pohraničí pochod na Prahu za účelem svržení vlády a zvrácení situace. Po propuknutí druhé světové války se mu podařilo emigrovat do Francie, kde sloužil v zahraniční armádě, než byl po evakuaci do Anglie propuštěn mimo činnou službu. Další kontroverzní situaci si připsal okolo Vánoc 1942, kdy byl kárně potrestán za urážku prezidenta Beneše. Po druhém návratu do Československa zemřel v zapomnění v roce 1953 v Praze.

Vojenský historický ústav Praha knihu zdigitalizoval a je kompletně dostupná na Digitální studovně Ministerstva obrany ČR ZDE.

Citace:

PLESKÝ, Metoděj. 4. pluk Prokopa Velikého. II. vydání. Praha: vlastním nákladem, 1936. 446 stran, 10 listů obrazových příloh.