Původní zelený baret jako označení pro vojáky speciálních sil americké armády vytvořil v roce 1953 major speciálních sil Herbert Brucker, veterán původní válečné organizace pro zvláštní úkoly – OSS. Později téhož roku jej přijal poručík Roger Pezelle jako neoficiální pokrývku hlavy pro svůj tým A. Vojáci nosili zelený baret kdykoli se vydali do terénu na prodloužené cvičení. Brzy se tato praxe rozšířila i do ostatních jednotek speciálních sil, ačkoli armáda odmítla povolit jeho oficiální používání.
V roce 1961 se prezident Kennedy chystal navštívit základnu speciálních sil ve Fort Braggu a poslal veliteli Centra speciálního boje, brigádnímu generálovi Williamu P. Yarboroughovi vzkaz, aby si všichni vojáci speciálních sil na tuto událost vzali své zelené barety. Prezident se domníval, že jestliže mají speciální síly zvláštní poslání, měly by mít i něco, co je odliší od ostatních. Ještě před prezidentovým požadavkem však armádní velení narychlo baret jako součást uniformy speciálních sil povolilo.
Představovaný exemplář byl vyroben firmou Dorothea Knitting Mills v kanadském Torontu v roce 1955. Vpředu je smaltovaný odznak (tzv. DUI – Distinctive unit insignia) 77. skupiny speciálních sil. Ta byla aktivována na základně Fort Bragg v Severní Karolíně 10. listopadu 1953 pod velením podplukovníka Jacka T. Shannona. Jejím mottem bylo „Cokoli, kdykoli, kdekoli a jakkoli“. Skupina se rychle rozrostla z počátečního počtu pouhých 200 mužů. Významně zde byli zastoupeni zejména uprchlíci ze střední a východní Evropy. Zelený baret se v rámci 77. skupiny poprvé objevil na přehlídce při příležitosti odchodu velitele XVIII. výsadkového sboru generálmajora Josepha P. Clelanda v červnu 1955.