BRAUM, Carl. Sarajevo – 1878

V těchto dnech (přesněji 19. srpna) si připomínáme 137. výročí dobytí Sarajeva rakousko-uherskými vojsky roku 1878. Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny, schválená Berlínským kongresem (který řešil uspořádání balkánských států po rusko-turecké válce let 1877-1878 a prakticky tak překreslil mapu Balkánského poloostrova tím, že uznal nezávislost Srbska, Rumunska, Černé Hory a autonomii Bulharska), byla poslední vítěznou válkou podunajského mocnářství.

Rakousko-uherský štáb nepočítal s velkým odporem a o celé operaci hovořil jako o procházce s plukovní hudbou. Původně vyčleněné síly jednoho armádního sboru se však ukázaly jako nedostatečné a postupně byly rozšířeny až na pětinásobek původního počtu. Rakousko-uherští vojáci čelili nejen některým osmanským jednotkám, které odmítly uposlechnout rozkaz k předání území, ale rovněž značně silným povstaleckým silám bosenských muslimů a ortodoxních Srbů, které úspěšně uplatňovaly guerillovou taktiku.

Koncem července 1878 překročily rakousko-uherské jednotky XIII. armádního sboru pod velením polního zbrojmistra Josefa svobodného pána Philippoviće von Philippsberg (jinak velícího generála v Čechách) za podpory obrněných monitorů (Leitha a Maros) řeku Sávu a vstoupily na území Bosny. Druhý invazní proud v síle 18. divize vedený polním podmaršálem Stephanem svobodným pánem von Jovanović vpadl do Hercegoviny z Rakouské Dalmácie. Ten již 5. srpna dobyl Mostar, hlavní město Hercegoviny, odpor povstalců to však nezlomilo. Philippović mezitím postupoval od severu k Sarajevu, hlavnímu městu Bosny, a ačkoliv docházelo i k pravidelným bitvám, jako 7. srpna u obce Jajce (která stála císařské vojáky 600 mužů), častěji čelil partyzánským přepadům, jako již 3. srpna u obce Maglaj, kde padla do léčky eskadrona uherských husarů (příslovečný Maglajz). Vzrůstající ztráty (zvláště po přepadu 13. srpna u hercegovinské Ravnice, který stál habsburské vojáky 70 padlých) si proto vynutily mobilizaci dalších tří armádních sborů. Postup rakousko-uherského vojska to ale nezastavilo a 18. srpna sevřel Philippović Sarajevo, aby následující den zahájil generální útok na město a pevnost. Po celodenním tvrdém pouličním boji nakonec císařští vojáci triumfovali. K útoku na město bylo nasazeno asi 13.000 mužů, přičemž císařští přišli o 57 padlých a 314 raněných. Ztráty povstalců se odhadují na 300 mužů.

Po dobytí Sarajeva se povstalecké skupiny stáhly do hor, odkud dále vedly svůj partyzánský boj, který trval až do konce října 1878. „Procházka s dechovou hudbou“ nakonec donutila rakousko-uherské síly nasadit 5 armádních sborů o celkovém počtu více než 153.000 vojáků, z nichž ztratila téměř 5.000 (946 padlých a 3.980 raněných). Síly protivníka se odhadují na 79.000 povstalců a téměř 14.000 osmanských vojáků. Za pozornost stojí, že okupace Bosny a Hercegoviny se v řadách rakousko-uherské armády zúčastnili také vojáci jednotek odváděných v českých zemích, například brněnský pěší pluk č. 8, čáslavský pěší pluk č. 21 či olomoucký pěší pluk č. 54.

Poměrně útlá knížka, nyní v novodobé pevné převazbě formátu asi A5, přináší na 98 stranách stručný nástin konfliktu. Na prvních několika stranách je čtenář obeznámen s historií Bosny a jejího hlavního města, následuje popis počátku tažení k Sarajevu a největší část publikace je samozřejmě věnována boji o bosenskou metropoli, včetně podrobné bitevní sestavy rakousko-uherských sil. V závěru publikace je nastíněn stručný následný vývoj historie země a v přílohách nalezneme soupis všech císařských vojáků dekorovaných za dobytí Sarajeva. Svazek neobsahuje žádné ilustrace s výjimkou jediné, kterou nalezneme již na původní obálce knihy. Text je doplněn jednou mapkou, zobrazující rozložení rakousko-uherských sil před útokem na město. Za zmínku stojí i fakt, že kniha pochází z důstojnické knihovny pražského sborového dělostřeleckého pluku č. 8, jak dokládají razítka na obálce a titulním listu.

Přestože je prezentovaná publikace více než sto let stará, jistě si i dnes najde své čtenáře, neboť připomíná i hrdinství vojáků z českých zemí v dnes již polozapomenutém konfliktu. Ten je nedílnou součástí naší vojenské historie, která je pro nás snad o to zajímavější, že vojenskými misemi v Bosně a Hercegovině prošla řada českých vojáků také v 90. letech minulého století.

Knihu si můžete online přečíst zde.

Citace:

BRAUM, Carl. Sarajevo – 1878. Leipzig : Arthur Cavael, 1907. 98 s. ; 1 mp.