Břetislav Benda, Autoportrét, 1956.

Akademický sochař Břetislav Benda (1897–1983) vytvořil v již zralém věku svůj vlastní portrét Zachoval zde realistický, komorní ráz, typický pro celou jeho portrétní tvorbu. Rozhalený límec košile působí ležérně. Umělec má zamyšlený, vážný výraz v obličeji. Z hlediska charakteru celého souboru Bendovy umělecké tvorby ve sbírce Vojenského historického ústavu, která je zaměřena zejména na vojenskou tematiku, jde spíše o ojedinělou záležitost.

Břetislav Benda navštěvoval v letech 1911–1915 Sochařskou a kamenickou školu v Hořicích a v roce 1915 byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění k profesoru Josefu Václavovi Myslbekovi. Krátce nato však musel svá studia kvůli válce přerušit. Na podzim 1915 byl odveden k c. a k. pěšímu pluku č. 102 v Benešově a odtud odjel v roce 1916 na italskou frontu. Roku 1917 utrpěl Benda vážná poranění obou dlaní, která se naštěstí v jeho další tvorbě nestala překážkou. Z podzimní dovolené roku 1918 se již nemusel ke svému pluku vrátit, protože přišel konec války. V letech 1919–1922 pokračoval ve studiu sochařství pod vedením Jana Štursy. Bendovy umělecké aktivity již tehdy přesahovaly svojí kvalitou rámec běžných studentských realizací. Asistoval při dokončení sochařských prací ještě u Myslbeka a později u Štursy. Tvořil například postavu podle Štursova třetinového modelu génia k pomníku Svatopluka Čecha (Vítězství). V roce 1923 se stal členem uměleckého sdružení Mánes, nepochybně zásluhou svého učitele. Jeho raná sochařská díla zaznamenala velký úspěch na mezinárodních výstavách. Například roku 1925 získal Benda zlatou a stříbrnou medaili na výstavě dekorativních umění v Paříži. Zařadil se tak mezi přímé pokračovatele Myslbekova a Štursova odkazu v duchu moderního českého realismu.

Břetislav Benda vytvořil za svůj dlouhý život řadu významných sochařských děl. Jeho realizace můžeme dodnes vidět v mnoha exteriérech. K největším státním zakázkám patří čtyři pískovcové figury pěšáka, dělostřelce, letce a ženisty. Tyto plastiky vznikly v roce 1926 pro průčelí ministerstva národní obrany v Praze-Dejvicích. Alegorická díla, představující dvě největší řeky Vltavu a Dunaj, zdobí i dnes nároží budovy bývalého Vojenského zeměpisného ústavu. V kontextu Bendova sochařského díla nelze opomenout válečná témata, jimiž se autor vyrovnával s vyhraněnou skutečností. Ve dvacátých letech vytvořil množství návrhů pomníků obětem první světové války. Období protektorátu zasáhlo umělce snad ještě intenzivněji. Reakcí na nucené vystěhování obyvatel Benešovska v letech 1942–1944 se stalo slavné sousoší s názvem Lidé bez domova. V roce 1978 bylo toto sousoší odlito do bronzu a instalováno v centru Sedlčan. Z bezprostřední válečné reflexe let 1943–1944 vzniklo v přibližně stejném období monumentální dílo Vítězství u Stalingradu před budovou bývalého Městského národního výboru v Českých Budějovicích. Stejné téma zpracoval umělec i na plastice v areálu Strahovského stadionu v Praze.

Bronz, výška 43 cm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu v roce 2015.