BUBLA, Jindřich. Polní tažení v jižním Německu roku 1796 a v Itálii roku 1796‒1797

Hvězda vojenského génia Napoleona B(u)onaparta zazářila na přelomu 18. a 19. století velmi jasně a ovlivnila vývoj vojenského umění na mnoho dalších let. Napoleonova tažení se dostala také do vojenských učebnic, kde nezřídka setrvávají do dnešních dnů. Počátky oslnivé kariéry budoucího císaře Francouzů lze spatřovat v několika momentech jeho biografie, ať už se jedná o jeho velení dělostřelectvu při obléhání Toulonu roku 1793, brutální potlačení roajalistického povstání v Paříži roku 1795, či nevídaný úspěch jeho italského tažení let 1796‒1797. Počátek posledně jmenované události si připomínáme po 220 letech v prvních dubnových dnech.

Tažení let 1796‒1797 se věnuje i dnes prezentovaná kniha z pera podplukovníka Jindřicha Bubly, profesora válečných dějin na škole generálního štábu, z roku 1921, kterou vydal Československý vědecký ústav vojenský. Jak už název napovídá, kniha se nezabývá jen Napoleonovým prvním italským tažením, ale také vojenskými operacemi v Německu, kde roku 1796 slavil nemalé úspěchy Napoleonův budoucí protivník, arcivévoda Karel Rakousko-Těšínský.

Autor seznamuje čtenáře s vývojem událostí stručně a přehledně, s ohledem na nutnost znalosti kontextu začíná přehledem událostí první koaliční války již od roku 1792 a každému následujícímu roku věnuje krátkou podkapitolu. Následuje popis polního tažení roku 1796 v jižním Německu, kde hlavní rakouská armáda arcivévody Karla čelila postupu dvou francouzských armád generálů Jourdana a Moreaua. Pouze 24letý bratr rakouského císaře se svým náčelníkem generálního štábu, pražským rodákem, majorem Antonem Mayerem svobodným pánem von Heldensfeld, který připravil plán polního tažení, dokázali dosud postupující francouzské armády nejen zastavit, ale také je postupně porazit a zatlačit zpět za Rýn. Jejich úspěch zůstal do značné míry dosud zastíněn úspěchy jejich protivníka Napoleona, který mezitím sklízel vavříny v severní Itálii.

Nepoměrně větší část publikace je pak věnována právě Napoleonovu prvnímu italskému tažení, které prakticky zabírá celou druhou část knihy. Ta je logicky členěna na několik podkapitol, počínaje seznámením se situací v prostoru budoucího bojiště a porovnáním válečných plánů a sil protivníka. Druhá část seznamuje čtenáře s rozvinutím francouzské ofenzivy, která začala počátkem dubna a po sérii úspěšných bojů u Voltri (10. 4.), Montenotte (11.‒12. 4.), Millesima (13.‒14. 4.), Dega (14.‒15. 4), Ceva (16. 4.) a Mondovi (21. 4.) vedla již 28. dubna k tomu, že představitelé Sardinského království podepsali separátní příměří. Generál Bonaparte poté mohl všechny své síly napřít proti Rakušanům v Lombardii. Třetí část podává přehled bojů týkajících se obléhání Mantovy a pokusů o její vyproštění a poslední část pak nese všeříkající název Pochod na Vídeň.

Útlý svazek formátu nedosahujícího rozměru A4 odpovídá dalším dílům edice Sborník věd vojenských, z nichž jsme zde prezentovali již jiné dílo podplukovníka Bubly (viz http://www.vhu.cz/exhibit/bubla-jindrich-kapitoly-z-valecnych-dejin-sesit-6-valka-roku-1805/). Stručný, ale přehledně členěný text má odborný charakter s poznámkovým aparátem a je doplněný 10 rozkládacími taktickými plánky, které přináší čtenáři přehledné grafické zpracování popisovaných polních tažení.

Přestože od vydání publikace uplynulo již 95 let, zůstává dobrou přehledovou prací, která přináší základní přehled o bojích první koaliční války proti revoluční Francii a o slavných taženích let 1796‒1797 zvláště. Zároveň je klasickou ukázkou práce Československého vědeckého ústavu vojenského v prvních letech první republiky.

Citace:

BUBLA, Jindřich. Kapitoly z válečných dějin. Sešit 4, Polní tažení v jižním Německu roku 1796 a v Itálii roku 1796-1797. V Praze : Československý vědecký ústav vojenský, 1921. 40 s. + 10 mp. příl.