Je všeobecně známo, že první dobrovolnickou jednotkou na západní frontě byla česká rota v rámci francouzské cizinecké legie, pro niž se vžilo označení rota Nazdar. Po skončení války se řada dobrovolníků roty Nazdar vrátila ke svým původním profesím, další pokračovali ve vojenské kariéře. Přestože většina měla za sebou i působení v plucích čs. střelecké brigády v roce 1918, hrdost na původní jednotku a na tragicky romantické, modročervené stejnokroje přetrvala. Původních stejnokrojů se z pochopitelných důvodů mnoho nedochovalo a většina vojáků se vrátila do vlasti ve světlemodrých oděvech s charakteristickým baretem. Řada veteránů roty Nazdar si tak později nostalgicky soukromě opatřila stejnokroje, inspirované původním oděvem, které obdrželi v Bayonne. Podoba byla schválena ředitelem Památníku odboje generálem Rudolfem Medkem. V tomto stejnokroji se účastnili setkání starodružiníků, oslav či manifestací. Posledním velkým vystoupením vojáků roty Nazdar ve stejnokrojích bylo odhalení památníku v La Targette v roce 1968.
Představovaná čepice byla součástí slavnostního stejnokroje legionáře Emila Ulrycha, jedné z mála osobností, které vydaly své svědectví o působení v rotě Nazdar knižně. Čepice je vyrobena z jemné vlněné tkaniny, opatřena černě lakovaným koženým štítkem, podbradníkem a dvojicí zlacených knoflíků s motivem hořícího granátu. Hořící granát ve zlatém dracounovém provedení je umístěn i na přední části čepice. Barevně i střihově čepice vychází z původní francouzské képi model 1886.