Snímek zachycuje československý 130mm raketomet vz. 51 s obsluhou.
Raketomety byly v ČSR po druhé světové válce vyvíjeny na několika místech, úspěšný byl projekt RK-2 ze Škodových závodů, a to přesto, že jeho ráže 130 mm nebyla kompatibilní se sovětskou technikou. Raketomet měl být původně montován na americké nákladní vozy Studebaker – těch však nebylo k dispozici potřebné množství. Volba tak nakonec padla na Pragu V3S; 130 mm raketomet vz. 51 byl poprvé předveden veřejnosti na přehlídce 9. května 1956. Sériovou výrobu zajistil Závod 9. mája Trenčín-Kubrá a poté Závody K. J. Vorošilova v Dubnici nad Váhom. Praga V3S byla sice upravená, ale pokud byla korba zakrytá plachtou, byla vcelku k nerozeznání od běžných verzí tohoto nákladního automobilu. Raketomet měl 32 raketnic o délce 1 m, mohl vystřelovat rakety jednotlivě nebo salvou V zásobníku pod ním bylo skladováno 66 raket (dvě plné salvy a dvě rakety na zastřelování). Rakety měly ráži 130,2 mm, délku 799 mm a hmotnost 24,2 kg; maximální dostřel činil 8280 m. Obsluhu tvořilo 5 mužů. Československá armáda převzala zhruba 470 těchto strojů; z výzbroje byly vyřazovány od počátku devadesátých let. Vedle toho je využívala celá řada dalších zemí – Bulharsko, Kuba, arabské státy, jako kořistní i izraelská armáda. Rumunsko zakoupilo pouze samotné raketomety se zásobníky a montovalo je na sovětské nákladní vozy. Jisté množství československých strojů zakoupilo dokonce i Rakousko.