Roku 1937 vypsala československá armáda výběrové řízení na nový typ lehkého tanku. Do soutěže se přihlásila jednak plzeňská Škodovka s vylepšeným modelem LT vz. 35, a dále ČKD s tankem TNHPS, jenž vznikl úpravou exportního tanku TNH konstruktéra Ing. Alexandra Surina. Při armádních zkouškách, zahájených v lednu 1938, zvítězil model ČKD, známý od té doby jako LT vz. 38. Tato verze tanku, určená pro československou armádu, byla široká zhruba 2,1 m, dlouhá 4,5 m a vysoká 2,25 m. Osádku tvořili čtyři muži – řidič, střelec, radista a velitel. Pancéřování bylo nýtované, silné 8 až 25 mm. Tank vážil 8,8 tuny, mohl se pohybovat rychlostí až 42 km/h na silnici a zhruba poloviční v terénu. Vyzbrojen byl kanónem ráže 37 mm z plzeňské Škodovky a dvěma těžkými kulomety vz. 37 ráže 7,92 mm ze Zbrojovky Brno. LT vz. 38 byl jedním z nejlepších lehkých tanků své doby, měl dobrou rychlost, obratně se pohyboval v terénu a byl spolehlivý.
Čs. armáda objednala v červenci 1938 celkem 150 kusů, jež však v žádném případě nemohly být dodány do mnichovské krize. Výroba objednaných tanků pokračovala i po Mnichovu, došlo však ke zdržení oproti původnímu plánu, a tak po 15. březnu 1939 nacisté zabavili stroje ještě ve výrobě, těsně před dokončením. LT vz. 38 se tak pod označením PzKpfw 38(t) dostal až do výzbroje německé armády, jíž v úvodních fázích války prokázal nedocenitelné služby. Výroba tanků pokračovala v protektorátu až do roku 1942, celkem bylo vyrobeno 1936 tanků PzKpfw 38(t) pro Wehrmacht a 37 pro Slovenský štát, nepočítaje v to další modifikace. Po druhé světové válce se víc jak tři desítky tanků dostaly pod označením LT 38/37 do výzbroje československé armády a byly používány zejména k výcvikovým účelům.