Cestovní pas pplk. Josefa Hamšíka, 1925

Podplukovník Josef Hamšík (7. 3. 1895 Zádveřice – 8. 4. 1943 Berlín) patří k výrazným postavám československého meziválečného letectví. Začínal s ním již za první světové války, kdy se jako rakousko-uherský důstojník přihlásil na třetí pokus ke službě pozorovatele u letectva. Po skončení války vstoupil ihned po návratu z fronty v listopadu 1918 do československé armády a byl zařazen k Leteckému sboru. Ještě v tomtéž měsíci byl přidělen k 1. polní letecké setnině v Uherském Hradišti a následně se zúčastnil bojů na Slovensku jako letecký pozorovatel.

V roce 1920 prodělal konečně pilotní výcvik. Od roku 1922 působil s několika přestávkami v pilotní škole v Chebu, zprvu jako technický důstojník a v letech 1927–1932 jako velitel zdejší Pilotní školy stíhací. Pod jeho vedením prodělala stíhací výcvik celá řada letců, kteří se za války proslavili v zahraničí. Sám Hamšík se úspěšně zúčastnil několika leteckých soutěží, dálkových propagačních letů a dosáhl několika mezinárodně platných leteckých rekordů. Díky tomu patřil na počátku třicátých let k nejznámějším československým letcům.

Za mobilizace v roce 1938 velel peruti I/4, jejíž tři stíhací letky zabezpečovaly protileteckou obranu Prahy. Po okupaci se aktivně zapojil do odbojové činnosti v ilegální skupině Svazu letců RČS, jež úzce spolupracovala s Obranou národa. Kromě sběru zpravodajských informací se skupina zabývala především organizaci ilegálních odchodů čs. letců do zahraničí. Když byl však 19. 2. 1940 v Maďarsku zatčen Miloš Bondy, někdejší ředitel továrny Avia, pracující ve prospěch francouzské zpravodajské služby, následovala série patnácti zatčení v protektorátu, která postihla i Svaz letců. Následkem zatýkání organizace odchodů letců do zahraničí prakticky ustala. Do té doby se však podařilo vypravit do zahraničí více než 1 200 čs. letců, kteří utvořili jednu z klíčových složek čs. zahraniční armády.

Po svém zatčení dne 20. 3. 1940 v Praze-Nuslích byl pplk. Hamšík nejprve sedm měsíců vězněn na Pankráci, poté v Drážďanech a v Gollnově u Štětína. Nakonec ho předali tzv. lidovému soudnímu dvoru v Berlíně, kde byl odsouzen k smrti a 8. 4. 1943 popraven.

Jednou z unikátních památek na Josefa Hamšíka je jeho cestovní pas, který je zároveň výčtem jeho neuvěřitelných leteckých úspěchů. Pas byl vydán v roce 1925 a byl používán až do roku 1931, kdy se jeho kapacita vyčerpala. Hned první zahraniční cesta po obdržení pasu v září 1925 přitom vešla do historie. Jednalo se o skupinový let čtyř letounů Aero A-11 do dánské Kodaně. Kromě Hamšíka se jej zúčastnili piloti škpt. Vilém Stanovský, škpt. Bedřich Starý, škpt. Vladislav Květoň a další čtyři letci a mechanici na místě leteckých pozorovatelů. Jednalo se o první let „československých letadel s československými motory“ za hranice republiky. Událost spojená s prezentací výrobků rodícího se čs. leteckého průmyslu byla bohatě propagačně využita a sám Hamšík ji na pokračování zpracoval na stránkách odborných leteckých periodik.

Další stránky pasu jsou přehlídkou jeho sportovních úspěchů a nechybí např. razítka z dálkového letu pobaltskými státy na lehké Avii BH 12 nebo ze světového rekordu v kategorii lehkých jednosedadlových letadel, jehož dosáhl 9. 9. 1927 přeletem na vzdálenost 1 228 km v přímé linii na trase Praha–Tallinn na letounu Avia BH 10. Unikátní pas chránil červený obal, který si Josef Hamšík zřejmě přivezl z Jugoslávie, kam v tomto období pravidelně zajížděl.

Rozměry: 160 x 107 mm

Pas byl do sbírky VHÚ Praha zakoupen v roce 1970.