Čs. prototyp ČZ 37/I

V průběhu let používání armádních pistolí vz. 22 a 24 přibývalo kritických ohlasů, z nichž nejčastěji zaznívaly výtky, týkající se jejich citlivosti na údržbu a malou pohotovost k boji. Kromě provozních důvodů zde svoji roli sehrál také fakt, že vývoj přinesl nové konstrukce, zejména v oblasti spoušťových mechanismů. V tomto směru nezůstával monopolní výrobce armádních pistolí Česká zbrojovka, a. s., ve Strakonicích zcela stranou. Již v roce 1927 přihlásila k patentové ochraně řešení tzv. revolverové spouště u samonabíjecích pistolí. Konstruktér František Myška (1899–1983) vytvořil spoušťový mechanismus, jenž umožňoval napnutí a vypuštění bicího mechanismu tlakem prstu na spoušť. Vnější kohout však nezůstával po výstřelu v napnuté poloze, nýbrž se vracel do výchozí, přední polohy. Řešení později aplikoval u konstrukce kapesní pistole vz. 36 v ráži 6,35 mm Browning.

MNO nebralo praktické poznatky z používání na lehkou váhu a v dubnu 1936 vyzvalo Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ) k vypracování předběžných dispozic, jež měly určit budoucí směr vývoje. Ty byly také předány České zbrojovce. Ohledně nové armádní pistole se konala ve dnech 11. a 12. května 1936 porada na VTLÚ, jíž se zúčastnili podplukovník Zelinka, kapitán Zeman, Ing. Malina a František Myška. Byl zde především vysloven názor, že nová pistole by měla být konstruována zcela bez ohledu na armádní pistoli vz. 24. Podplukovník Zelinka doporučoval využití revolverové spouště, kterou již měla továrna vyzkoušenou na pistoli vz. 35 (36), avšak s tím rozdílem, že spoušť by měla být vybavena odpružením zabraňujícím prudkému propadu spouště po vypuštění kohoutu při odpálení. Otázka manuální pojistky zůstala otevřená, neboť zástupci VTLÚ tehdy ještě nevěděli, jaké požadavky budou ze strany hlavního štábu na novou pistoli kladeny. Bylo však jasné, že hrubé představy směřovaly k výrobně jednodušší, a tedy levnější konstrukci, než jakou představovala armádní pistole vz. 24.

Na květnovou poradu přinesl konstruktér Myška několik koncepčních návrhů možného řešení. Nejvíce zaujala verze s dynamickým závěrem odklopným od těla pistole současně s hlavní, spojenou s tělem prostřednictvím otočného třmenu. V druhé polovině roku 1936 vznikly ve zbrojovce pod vedením Františka Myšky dva vzorky pistolí, jež vycházely z akceptovaného návrhu předloženého na květnovém jednání. Základní koncepce spočívala v konstrukčním řešení, které umožňovalo velmi jednoduchou rozborku pomocí suvného šoupátka (tlačky). Hlaveň pistole byla u ústí nalícována do otočného pouzdra (třmenu) spojeného s tělem pistole kolíkem. Na válcovém vnějším průměru byl volně nasunut závěr, jehož přední část byla vespod opatřena kruhovým výstupkem zapadajícím při sklopení závěru do vybrání v unášeči, o který byla opřena paralelně uložená vratná pružina. Při základní rozborce se tak pistole rozdělila pouze na tři skupiny: závěr, tělo pistole s hlavní a zásobník, což znamenalo ve své době výrazný pokrok.

Jelikož v listopadu 1936 nebyly ještě oba vzorky dohotoveny, žádal Ing. Zelinka jejich urychlené dokončení, aby mohly být předloženy zbrojnímu odboru MNO k posouzení. Již 2. prosince zkoušeli pplk. Zelinka a škpt. Zeman první dohotovený vzorek nové pistole. Kritice byl vystaven především velký odpor spouště, který činil 7,5 kg a který považovali oba zástupci za neúnosný a doporučovali jej snížit. Oba prototypy, jež posloužily především k funkčnímu a koncepčnímu posouzení, nepředstavovaly finální tvar pozdější pistole vz. 37 a následně do výzbroje zavedeného vzoru 38; pro odlišení je továrna interně později označovala jako vz. 37/I a vz. 37/II.

Prototyp ČZ 37/I s číslem 1 získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

Ráž: 9 mm Browning krátký (čs. náboj vz. 22)

Celková délka: 197 mm

Výška: 134 mm (se závěsným okem: 145 mm)

Šířka: 30 mm

Délka hlavně: 117,4 mm

Délka záměrné: 149 mm

Kapacita zásobníku: 9 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 830 g