Tento stíhač tanků vznikl na kvalitním a léty prověřeném podvozku československého tanku LT-38. Jeho prototyp, zhotovený v pražské ČKD (za války „BMM“), byl předveden 20. dubna 1944. Ještě téhož měsíce se u pražského výrobce rozběhla sériová výroba, od července byly tyto stroje vyráběny i v Plzni – do konce války bylo vyrobeno přes 2800 kusů.
Stíhač tanků Hetzer byl 6,27 m dlouhý, 2,63 m široký a 2,1 m vysoký; jeho hmotnost činila 15,75 t a rychlost až 43 km/h. Hlavní výzbroj představoval kanón 7,5cm PaK 39 L/48, a vedle toho stroj nesl i 7,92mm kulomet MG 34. Čelo stroje bylo chráněno zešikmeným pancířem o síle 60 mm, takže se Hetzer mohl směle pustit do čelního souboje s většinou nepřátelských tanků. Na ostatních místech však jeho pancíř byl podstatně slabší, 8 až 20 mm. Díky své nízké siluetě se Hetzer mohl při obraně dobře skrývat, dobře se uplatnil při přepadech ze zálohy. Ve stroji se tísnila čtyřčlenná posádka.
Roku 1945 se karta obrátila a tentokrát československá armáda převzala do své výzbroje techniku německou. Po počátečních rozpacích byl do výzbroje přijat i Hetzer pod označením ST I, resp. ST III (cvičné stíhače), a došlo i k výrobě nových strojů – 150 pro čs. armádu a dalších 158 pro Švýcarsko, kde sloužily pod označením G-13 až do počátku sedmdesátých let.