CULKA, Eduard. Boj s rakouskou hydrou

Čeněk Klos byl prototypem silně zapáleného příslušníka prvního odboje. Historické okolnosti a hlavně jeho zdravotní predispozice mu však nikdy nedovolily, aby svůj zápal uplatnil tam, kde dle vlastních slov toužil nejvíce – na frontě v boji jako příslušník československého vojska. Zdravotní potíže – konkrétně cukrovka – byly také příčinou jeho předčasného úmrtí v lednu 1920, nedlouho poté, co se vrátil z Ruska do rodné země. Jeho válečné zápisky byly nicméně uspořádané jiným československým legionářem, Eduardem Culkou a vydány pod hlavičkou Družiny československých legionářů. Kniha spatřila světlo světa koncem roku 1921, kdy již pravicově a protihradně zaměřená Družina nastoupila cestu úpadku, jež uspíšil přechod většiny jejího členstva do nově vzniklé a levicověji orientované Československé obce legionářské.

Autor zápisků do myšlenkového světa jejich pozdějšího vydavatele každopádně vcelku zapadal, a to nejen kvůli tomu, že patřil mezi zakládající členy Družiny. V textu je patrné velmi silné nekritické rusofilství, odpor k revolučně-socialistickému uspořádání Ruska nebo antisemitismus. Pozoruhodné je jeho místy skoro až neuvěřitelné líčení protirakouské agitace již v řadách předlitavské armády, kde sloužil u 8. zeměbraneckého pluku.  Jak bylo zmíněno, Čeněk Klos se jako legionář do bojových akcí nedostal, ale i tak zanechal v historii čs. legií v Rusku poměrně významnou stopu, hlavně svým působením v tzv. české komandě v zajateckém táboře Darnica u Kyjeva. V rámci této malé kanceláře pracoval jako agitátor a vyslýchající mezi zajatci, jeden čas pod velením známého legionářského velitele Karla Vašátka, s nímž i s jehož bratrem Václavem ho pojilo přátelství. I Klosovou zásluhou se sběrný tábor v Darnici stal jedním z významných center československého hnutí v Rusku. Když se mu později i přes odpor jeho tehdejšího nadřízeného podařilo dostat k bojovému útvaru, musel po svém onemocnění nastoupit cestu po zdravotnických zařízeních napříč Ruskem a poté i po moři jako pasažér prvního transportu čs. invalidů z Vladivostoku.

Publikace patří určitě k těm kvalitnějším a přínosnějším knihám vzpomínek československých legionářů. Klos do svého líčení zahrnul vedle prostředí a osob, se kterými přišel do styku, i kontakt se soukromým světem doma, svou strádající rodinu či snoubenku, o jejíž nevěře se v Rusku dozvěděl. Možná z těchto důvodů byla kniha Boj s rakouskou hydrou v nedávné době vydána znovu Československou obcí legionářskou (paradoxně někdejším „konkurentem“ Družiny), bohužel bez jakéhokoliv poznámkově-kritického aparátu.

Digitalizované původní vydání knihy je dostupné na Digitální studovně MO pod tímto odkazem.

Citace:

CULKA, Eduard. Boj s rakouskou hydrou. Praha: Družina čs. legionářů, 1921. 200 s.