Eduard Čihák, František Josef I., po roce 1890

Jedna z méně zdařilých kopií podle proslulého obrazu Františka Ženíška zobrazuje rakousko-uherského císaře v rouchu velmistra Řádu Zlatého rouna. Autorem je český malíř Eduard Čihák (1863–1935). Malba je v pravém dolním rohu signována, ale není datovaná. Můžeme se ovšem domnívat, že vznikla v devadesátých letech 19. století (zmíněný Ženíškův portrét císaře je datován rokem 1893). Volně stojící figuru doplňuje prosté pozadí s antickým sloupem a draperií.

Čihák studoval v letech 1879–1885 na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Františka Sweeterse a Františka Sequense. V době, kdy císařův portrét vytvořil, by měl být již vyzrálým umělcem s vlastním rukopisem. Míra talentu totiž nesouvisí s věkem. V českých a rakouských muzejních a galerijních sbírkách můžeme vidět mnohem kvalitnější provedení císařského portrétu, například z dílny Hanse Skallitzkého (1870) nebo Edmunda Pöltze (1893).

Před sto čtyřmi lety, dne 21. listopadu 1916 zemřel v letním císařském sídle na zámku Schönbrunn nejdéle vládnoucí rakouský císař František Josef I. Dožil se úctyhodného věku 86 let. Jeho život se završil v hektické době, uprostřed světové války. A stejně bouřlivé události revolučního roku 1848 provázely i jeho nástup na císařský trůn v prosinci roku 1848. Počátek vlády neměl František Josef vůbec jednoduchý. Roku 1849 musel čelit vzpouře v Uhrách, nechal tehdy popravit devět vůdců rebelie včetně uherského předsedy vlády hraběte Batthyányho. Zrušením oktrojované ústavy roku 1851 zavedl z hlediska ekonomického naprosto neefektivní absolutismus (tzv. Bachův absolutismus). Rakouskému císaři nemůžeme upřít, že plnil po celý život poctivě roli prvního úředníka ve státě. Měl perfektní paměť a smysl pro řád. Denně, pokud nebyl na cestách, seděl od časných ranních hodin u svého pracovního stolu a vyřizoval úřední akta. Předčasně dospělý autokrat nebyl přísný jen sám na sebe. I od svých podřízených vyžadoval stoprocentní plnění svých rozkazů a nařízení.

Plátno, olej, 2040 x 1180 mm.

Umělecké dílo je součástí původní sbírky Vojenského historického ústavu Praha.