FABECK, Hans von. Im Orkan der Sommeschlacht.

Bitva na Sommě v létě a na podzim 1916 je jedním z ikonických střetnutí západní fronty první světové války. Spolu s boji v okolí Verdunu a Yprů se stala synonymem patové situace zákopové války s její nehybností a vším, co s sebou opotřebovávací válka přinášela. Současně je však jedním z mezníků ve vývoji taktiky, neboť vedle prvního nasazení tanků sehrálo významnou roli i letectvo a nově zřizované úderné oddíly. Do povědomí však vešla především kvůli do té doby nevídané destrukci a intenzitě bojů.

Britským záměrem byl nejen územní zisk a prolomení obranných linií, ale především snaha zmírnit německý nápor na francouzskou armádu při bojích u Verdunu, probíhajících od března téhož roku, vázáním německých jednotek na jiné části fronty. Plán počítal s masivní dělostřeleckou přípravou na koncentrovanou německou obranu v úzkém úseku, s následným průlomem a obsazením předních obranných pozic v šíři 25 kilometrů a následným proražením až po poslední, třetí linii. Poté měl přijít okamžitý spojenecký postup na Arras. Průlom ve statické obraně měl být využit rychle postupujícími, zpravidla jízdními jednotkami.

Plánovaná dělostřelecká příprava byla značně intenzivní a trvala pět dní do začátku plánovaného útoku 1. července 1916. Na německé pozice dopadlo přes 1,5 milionu granátů různých ráží, obranná postavení byla také na řadě míst narušena odpalem podzemních náloží. Známým případem je výbuch miny pod Hawthorn ridge, po němž zůstal kráter o průměru skoro 50 metrů a o něco větší hloubce. Naddimenzovanost celého podniku však byla spíše ku škodě praktickému využití, neboť místo exploze bylo díky hloubce, a tím pádem příliš strmým svahům nevyužitelné pro průchod útočících jednotek. Navíc razance exploze před pěchotním útokem definitivně ozřejmila britské záměry Němcům. Podobný efekt měla dělostřelecká příprava, která i přes svou intenzitu zdaleka nezpůsobila zamýšlené škody, které počítaly s kompletní eliminací předních obranných linií. Nedostatečný průzkum neodhadl hloubku a strukturu obranného systému, takže po týdenním ostřelování narazilo čelo postupující britské pěchoty na sice značně otřesené, ale bojeschopné císařské vojáky, kteří navíc plně využili krátké prodlevy mezi koncem dělostřelby a pěchotním útokem. Za povšimnutí stojí skutečnost, že se bojů jako kulometčík účastnil i malíř Otto Dix.

První den britské ofenzívy tak byl ve znamení enormních ztrát 57 470 mužů, další postup byl obdobně krvavý. Poziční boje trvaly až do listopadu 1916, kdy se postup zastavil necelých 10 kilometrů od výchozích pozic, což znamenalo největší územní zisk Dohody na západní frontě od začátku zákopového patu koncem prvního roku války. Rozměr bitvy se také podepsal na celkové německé bojeschopnosti, neboť nahrazování enormních ztrát na životech a materiálu spolu s nasazením válečné výroby bylo mnohem více vyčerpávajícím než pro Dohodu.

Kniha Im Orkan der Sommeschlacht je částí plukovní historie 99. rezervního pěšího pluku, jemuž od dubna do prosince 1916 velel její autor, Hans von Fabeck. Jindy poměrně striktně věcný žánr plukovní historie je zde podán sice věcně, ale místy nabývá charakteru memoárů, kdy barvitý popis krajiny po dělostřelbě je vystřídán věcným výčtem ztrát a detailní analýzou činnosti jednotlivých jednotek pod autorovým velením. I přes nacionalistickou dikci a mírné sklony k patosu a glorifikaci se však jedná o věcně vyčerpávající a na poměry pojetí žánru v Německu na počátku 30. let objektivní zachycení událostí.  Kniha je pozoruhodná i zajímavou fotografickou a mapovou přílohou, doplněnou tzv. Ranglisten – jmennými seznamy důstojníků pluku spolu s údaji o jim podřízené jednotce. Text je doplněn drobnými perokresebnými ilustracemi.

Prezentovaná publikace zůstává i 100 let po popisovaných událostech zajímavým pramenem, který v sobě kombinuje oficiální žánr plukovních dějin s narativností egodokumentu.

Citace:

FABECK, Hans von. Im Orkan der Sommeschlacht: ein Abschnitt aus der Kriegsgeschichte des Res.-Infanterie-Regs. Nr. 99. Berlin: Wilhelm Rolk, 1930.