Falešná občanská legitimace Karla Veselého-Štainera

K životně důležité výbavě osob žijících ilegálně v protektorátu Čechy a Morava patřily falešné osobní doklady. Ve sbírce VHÚ Praha se do dnešních dnů dochovalo hned několik exemplářů. Jedním z nejcennějších je Všeobecná občanská legitimace protektorátu Čechy a Morava vystavená na jméno Josef Tomášek (nar. 15. 4. 1905, Praha), což byla jedna z mnoha identit, pod kterou během války působil jeden z čelních představitelů odbojové organizace Rada tří kpt. Karel Veselý-Štainer (2. 12. 1906, Vídeň, Rakousko  – 27. 11. 1993, Praha).

Původním jménem Karel Steiner zahájil svou vojenskou kariéru v roce 1924, kdy po maturitě na české vyšší reálce v Nymburku nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 2 v Litoměřicích. V roce 1926 úspěšně zakončil Vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen jako poručík dělostřelectva. V následujících letech sloužil u různých dělostřeleckých útvarů, kromě toho reprezentoval armádu na lyžařských závodech a od roku 1937 studoval i vysokou školu válečnou v Praze. Po okupaci se zapojil do odboje a aktivně se podílel na vybudování Krajského velitelství Obrany národa Praha – severozápad. Jeho činnost nemohla zůstat před gestapem utajena a v dubnu 1940 musel odejít do ilegality. Společně s prof. Josefem Grňou, kpt. gšt. Josefem Robotkou a div. gen. Vojtěchem Borisem Lužou začal v říjnu 1942 na troskách dosavadních skupin Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme budovat novou odbojovou organizaci, která byla od roku 1944 známá jako „Rada Tří“. Po smrti gen. Luži a Josefa Svatoně převzal na podzim 1944 funkci vojenského zmocněnce pro celou oblast Čech, kde se významným způsobem podílel na organizování protiněmeckého povstání. Ačkoli mu nelze upřít osobní odvahu, vinou nedostatečného organizačního talentu, prchlivosti a v neposlední řadě i vlastní poválečné sebeprezentace zůstává toto jeho působení zdrojem kontroverzí.

Po skončení války nastoupil k ministerstvu vnitra, kde zpočátku působil jako velitel všech bezpečnostních jednotek a dnem 1. 9. 1945 byl ustanoven Zemským velitelem Sboru národní bezpečnosti v Praze, kde zůstal do konce roku 1946. K rychlé kariéře mu bezesporu pomohl i příklon ke KSČ. Od ledna 1947 byl ustanoven přednostou výcvikové skupiny 3. oddělení MNO. V létě 1949 však jeho vojenská kariéra náhle skončila, byl zatčen, degradován na vojína v záloze a až do roku 1953 nezákonně vězněn. Po propuštění z výkonu trestu pracoval v různých dělnických profesích a byl systematicky šikanován. Rehabilitován byl v roce 1965.

Legitimace má podobu knížky vázané v kartonových deskách, které jsou potaženy červeným papírem. Uvnitř se nachází celkem 10 stran textu včetně přídeští. Používaných vzorů občanských legitimací existovalo v období protektorátu větší množství a vzájemně se odlišovaly drobnými odchylkami, způsobem vazby apod. Prezentovaná legitimace představuje rannou variantu s číslem tiskového vzoru 5858-39 a fingovaným datem vystavení 12. prosince 1940.

Rozměry legitimace: 13,4 x 8,2 cm

Legitimace byla do sbírky VHÚ Praha získána po 2. světové válce.