„Nejhezčí řeka“ je prvním ze série dokumentárních filmů režiséra Václava Hapla (1928–1982), v nichž začal na realitu pohlížet jako na materiál použitelný pro naplnění svých uměleckých záměrů. Reálné situace se Haplovi stávají tím, čím je pro hrnčíře keramická hlína, materiálem, s kterým se musí pracovat, aby vzniklo koncové umělecké dílo. Jako výchozí situace posloužil Haplovi vodácký výlet studentů gymnázia v Botičské ulici v Praze po řece Lužnici.
Básník Miroslav Holub napsal text komentáře, který sice letmými doteky udržoval kontakt s dějem na obraze, ale jinak celkové sdělení posouval do roviny obecného zamyšlení nad lidským životem. Podobně postupoval Hapl v práci s obrazem při montáži, kde se soustředil na barevné kompozice a na tempo vyprávění. Za zmínku stojí i vynikající kamera Zbyňka Olmera.
Síla filmu, který by jinak mohl skončit banální reportáží z vodáckého výletu, tkví ve společném úsilí špičkových umělců a v dostatečné materiální podpoře jejich záměru – v podmínkách armády si mohli například dovolit natočit nákladné letecké záběry.
Výrobce: Československý armádní film, 1964
Tvůrci: námět, scénář a režie Václav Hapl, kamera Zbyněk Olmer, komentář Miroslav Holub, mluví Jan Pivec
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, I. kombinovaná kopie, černobílá, česká verze, 417 metrů (15 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.