Film „Palba na vzdušné cíle z ručních zbraní“

Palba na letouny z ručních zbraní je jednou ze složek protivzdušné obrany. Výcvikový film z roku 1956 je podrobným úvodem do této problematiky a především metodikou výcviku střelby na nízkoletící cíle. Jeho první část se odehrává v prostředí učebny a je v ní uplatněn režijní postup „film ve filmu“, kdy vyučující seznamuje studenty s teoretickými základy formou projekce 16 mm výukového filmu. Ručními zbraněmi jsou samopal, puška, lehký a těžký kulomet, použitelné v přízemních a malých výškách. Hlavní rozdíl od střelby na pozemní cíle je ten, že letoun se pohybuje velkou rychlostí v prostředí, v němž nejsou žádné body, které by umožňovaly určení jeho polohy. Rychlá změna dálky a polohového úhlu znesnadňuje zamíření a zcela vylučuje zastřílení. Proto je nutné přesně určit dráhu letounu a na základě vyhodnocení rychlosti a směru letu stanovit bod zásahu ke správné volbě tzv. nadběhu. Nadběhem se nazývá vzdálenost, která je součinem rychlosti letounu v metrech za sekundu a doby letu střely. Z praktických důvodů není uváděn v metrech, ale přepočítává se na délky trupu letounu. Dalším způsobem střelby z ručních zbraní na vzdušné cíle je tzv. přehradná palba, která je vedena tak aby cíl prolétl svazkem střel.

Druhá část filmu se odehrává na cvičišti, kde jednotka trénuje různé způsoby zaměřování letících cílů na pohyblivých modelech. Část nácviku probíhá i v noci s umělým nasvícením cílů. Ve filmu je bohatě využito kreslených trikových schémat.

Kopie filmu byla do sbírky VHÚ Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.

Informace k filmu:

• Výrobce: Československé armádní filmové studio, 1956
• Tvůrci: scénář a režie Miroslav Dufek, kamera Jan Jiráček, námět a odborná spolupráce plk. Jaroslav Šváb, triky Josef Hančar
• Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, I. kombinovaná kopie, černobílá, česká verze, 686 m (24 minut)