Dokumentární film „Psí život“ zachycoval chov a výcvik služebních psů pro potřeby Pohraniční stráže, která byla v letech 1966 až 1972 podřízena Ministerstvu národní obrany ČSSR. Používání některých vyšlechtěných plemen psů pro potřeby ozbrojených sil má dlouhou historickou tradici a psi zůstávají součástí ozbrojených sil dodnes – Centrum vojenské kynologie Armády České republiky dnes sídlí v Chotyni na Liberecku. Služební psi slouží ke dvěma hlavním účelům – k pátrání na základě pachových stop a ke zneškodnění nepřítele. V případě použití u Pohraniční stráže byli psi připravováni na zadržení „narušitelů“, o čemž svědčila také část výcviku zachycená ve filmu. Kamera sledovala vývoj služebních psů od štěňat přes dospělé, plně vycvičené jedince až ke psím vysloužilcům. Komentář filmu byl zamyšlením nad „psím životem“ a nad jeho vztahem k člověku na základě citátů známých osobností, ale i vlastních postřehů autorů. Klíčové byly v této souvislosti zejména úvahy o tom, že o osudu psa, o tom, jak bude žít a jaké úkoly bude plnit, rozhoduje člověk, nikoliv pes. Zodpovědnost člověka za použití služebních psů na státní hranici byla později také předmětem kontroverzí, zejména s ohledem na skutečnost, že někteří „narušitelé“ zemřeli po nepřiměřeném zásahu služebních psů. Film natočil režisér Pavel Mertl, který byl v 60. letech minulého století podepsán pod několika pozoruhodnými dokumentárními filmy natočenými v armádním filmové studiu. Za kamerou stál v tomto případě Juraj Šajmovič (1932–2013), který patřil k nejvýznamnějším československým kameramanům a vtiskl filmu svébytnou vizuální podobu.
Výrobce: Studio ČAF, 1967
Tvůrci: kamera Juraj Šajmovič, scénář a režie Pavel Mertl
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 445 metrů (16 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.