Film „Výstavba Paláce kultury v Praze 1976–1980“

V roce 1981 byl v Krátkém filmu Praha dokončen časosběrný dokument zachycující postup stavby Paláce kultury na pankráckém předmostí Mostu Klementa Gottwalda. Film vznikl na objednávku Ministerstva stavebnictví ČSR a Ústavu stavebních informací a na jeho natáčení se podílelo celkem sedm kameramanů, kteří systematicky dokumentovali průběh stavby od jejího zahájení 1. ledna 1976 až po uvedení do zkušebního provozu 23. prosince 1980.

Generálním projektantem stavby byl usnesením Předsednictva vlády ČSSR ze dne 27. února 1975 určen Vojenský projektový ústav a současně byl stanoven i termín dokončení, tak aby se zde mohl konat v roce 1981 XVI. sjezd Komunistické strany Československa. I z tohoto důvodu byla stavba po celou dobu pod přísným dohledem stranických a vládních orgánů. Generálním dodavatelem stavebních částí se stal Průmstav Praha a hlavním dodavatelem technologií ČKD Engeneering. Tyto dvě organizace pak řídily práci dalších dvou set podniků a subdodavatelů. Aby byly dodrženy závazné termíny, stavba postupovala bez ohledu na počasí, v noci za umělého osvětlení a za využití tzv. proudové metody práce. Ve filmu jsou mimo jiné zachyceny i některé unikátní stavební technologie, jako například založení stavby na speciálních pilotech, umožňující následné paralelní hloubení druhých a třetích podzemních podlaží pod již stojícími nadzemními konstrukcemi.

V roce 1979 byla dokončena hrubá stavba a započaty finalizační práce, na nichž se podílelo 2 000 pracovníků téměř padesáti profesí. Bylo třeba dokončit a vybavit technologiemi celkem 2 500 místností.

Ve filmu je uvedena řada číselných údajů dokládajících objem stavebních prací a parametry celého objektu. Celková spotřeba ocelových konstrukcí činila 12 800 tun. Na plášť budovy bylo použito 8 000 m² velkorozměrových skel. Celková rozloha podlahové plochy byla 35 000 m². Podzemní garáže se zcela automatizovaným provozem měly kapacitu 900 osobních automobilů a 50 autobusů. Šatnový vestibul byl dimenzován pro 6 000 návštěvníků a o provoz objektu se staralo přes 1 000 zaměstnanců.

V budově se nacházelo až 70 různě velkých sálů. Největší z nich, Kongresový sál, pojal 3 000 osob a byly v něm umístěny i velké varhany. Sály určené pro konání koncertů, estrád, plesů, divadelních a filmových představení byly vybaveny sofistikovanou divadelní a jevištní technikou, která na hydraulické bázi umožňovala operativně měnit architekturu jeviště i hlediště, případně celkový objem prostoru sálu a ovlivňovat tak jeho akustické parametry. V interiérech bylo také instalováno okolo dvou set uměleckých děl (skleněné plastiky, mozaiky, reliéfy, tapisérie, gobelíny atd.).

Palác kultury byl slavnostně otevřen 2. dubna 1981.

Krátký film Praha využil natočený materiál ještě k výrobě monotematického „Čs. filmového týdeníku č. 21/1981“ s podtitulem „Palác kultury“. Jednalo se však pouze o výrazně zkrácenou, černobílou verzi výše popsaného časosběrného dokumentu.

Kopie filmu byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Výrobce: Krátký film Praha, 1981
• Tvůrci: námět, scénář, režie: Pravoslav Flak;
• kamera: Z. Novák, O. Straberger, J. Pipka, J. Jelínek, J. Ondrák, H. Ciboch, J. Šajmovič;
• hudba: Václav Hrdlic;
• odborný poradce: Bernard Králík
• Technické údaje k filmové kopii: 16 mm, 4. kombinovaná kopie, barevná, česká verze, 343 m (30 minut)