Flieger-Selbstladekarabiner Modell 1915

V pestré kolekci vývojových samonabíjecích pušek má zbraň mexického generála Manuela Mondragóna (1859–1922) nezpochybnitelné prvenství: stala se první samonabíjecí puškou zavedenou v armádě. Bez ohledu na skutečnost, že se jich do výzbroje mexické armády dostalo jen malé množství.

Absolvent mexické vojenské akademie v Chapultepecu Manuel Mondragón se vzhledem ke své specializaci zabýval především dělostřeleckými zbraněmi a systémem obrany mexických strategických přístavů. Od roku 1907 zastával funkci ředitele odboru dělostřelectva. Přestože kromě jiných prací zdokonalil 75mm francouzskou houfnici, jeho jméno zůstává spjato s vývojem samonabíjecích a automatických zbraní, jimž se věnoval již od roku 1891. Nejstarší Mondragónovu konstrukci představovala automatická puška, dnes označovaná jako M 1893, zařízená na náboje 6,5 x 48 mm. Jelikož strojírenský průmysl v Mexiku neumožňoval tak vysoce náročnou výrobu, s podporou prezidenta Porfiria Díaze objednal Mondragón vzorkové partie ve švýcarské zbrojovce Schweizerische Industrie Gesellschaft (SIG) v Neuhausenu.

Ve vývoji pěchotních zbraní pokračoval Mondragón i v dalších letech a v roce 1904 zkonstruoval samonabíjecí pušku, přijatou o čtyři roky později do výzbroje mexické armády pod označením Fusil Porfirio Díaz Systema Mondragón Modelo 1908. Téhož roku podepsala mexická vláda se švýcarskou zbrojovkou SIG kontrakt na dodání 4000 pušek v ráži 7 mm Mauser (7 x 57 mm). Vzhledem k vypuknutí mexické revoluce v roce 1911 stihla SIG do země dodat pouze 400 kusů. Špatná kvalita domácího střeliva, ale také vysoká pořizovací cena, jež obnášela 160 švýcarských franků, přiměly mexickou vládu ke stornování objednávky. Dodnes není jasné, zda zbrojovka v Neuhausenu stihla do zrušení kontraktu vyrobit všech 4000 pušek, avšak podle výrobních čísel dochovaných zbraní je pravděpodobné, že celkové vyrobené množství nepřesáhlo 3000 kusů.

Po vypuknutí první světové války řešilo německé letectvo otázku výzbroje palubních pozorovatelů, zpočátku vybavených pouze samonabíjecími pistolemi Parabellum či Mauser, případně opakovačkami. Firma Waffenfabrik Mauser v Oberndorfu dodala letectvu na základě poptávky malé množství samonabíjecích pušek Mauser model 1916, avšak jejich nízká funkční spolehlivost a problematické ovládání jim oblibu nezajistila. Již v prvním roce války odkoupila německá armáda od švýcarské SIG veškeré pušky Mondragon 1908, jež zůstaly po zrušení kontraktu na skladě v továrně. Pokusy o jejich transformaci na zavedený náboj 7,92 mm Mauser skončily neúspěchem a zkoušky v polních podmínkách, zejména při znečištění blátem, je pro využití u pěchotních útvarů diskvalifikovaly. Využilo je však letectvo pro výzbroj leteckých pozorovatelů a balonových hlídek. Zbraň dostala oficiální označení Flieger-Selbstladekarabiner Modell 1915, avšak původní provedení s nábojovou schránkou na 10 nábojů nezaručovalo dostatečnou palebnou převahu, proto byl pro ni zkonstruován bubnový zásobník, plněný třiceti náboji. Ke spojení zbraně s novým zásobovacím zařízením sloužil dodatečně vyrobený záchyt zásobníku, připevněný na zadní stěně nábojové schránky.

Jak velkým množství leteckých karabin model 1915 německé letectvo během první světové války disponovalo, není známo. Teoreticky se mohlo jednat až o 2600 kusů, avšak počet dochovaných exemplářů je natolik nízký, že se staly vyhledávaným a ceněným sběratelským objektem.

Zbraň fungovala na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů na píst. Ve vzdálenosti 165 mm od ústí měla hlaveň ve spodní části vyvrtán plynový kanálek, jímž přepouštěné plyny působily na čelo bronzového pístu. Vratná pružina, navlečená na pístnici, umožnila zkrácení stavební délky pouzdra závěru a samotná pístnice vybíhala do tvaru vyosené tyče, uložené na pravé straně pouzdra závěru. Otočný závorník měl v přední části tři uzamykací ozuby a na zadním konci čtyři. K ovládání otočného pohybu sloužily dva výstupky v napínací rukojeti (nosiči závorníku), zabíhající do šikmých drážek na levé straně těla závorníku.  Kladívkový bicí mechanismus tvořil se spouští samostatnou skupinu, upevněnou na odnímatelném spušťadle.

Exemplář s výrobním číslem 2059 přibyl do sbírky v době existence připravovaného Heeresmusea Prag, tedy v průběhu druhé světové války.

Ráž: 7 x 57 mm

Celková délka: 1154 mm

Délka záměrné: 525 mm

Délka hlavně: 635 mm

Hmotnost: 4110 g