Gottes Reich vnd sein heiliges gettliches Wortbleibl in Ewigkeit

Po několik staletí v průběhu středověku i novověku byli osmanští Turci považováni obyvateli střední Evropy za „úhlavní nepřátele všeho křesťanstva“. Turek byl v očích křesťanů tajemnou, neznámou hrozbou z východu. Jednalo se o nepřítele, který vyznával jiné náboženství a s ním se pojící odlišnou kulturu, která byla z hlediska středoevropských křesťanů příliš zvláštní a cizí.

Řada raně novověkých středoevropských autorů – včetně několika pocházejících z českých zemí – věnovala turecké problematice část svého literárního díla. S obavami z turecké hrozby se můžeme setkat například v Sarmacii Jana Zajíce z Házmburka, či ve známém Antialkoránu Václava Budovce z Budova. Přesto je na tomto místě vhodné dodat, že ne všichni doboví autoři tureckou kulturu kritizovali. Někteří naopak chválili pozitivní aspekty osmanské kultury – třeba vyšší úroveň hygieny, než jaká byla obvyklá v tehdejší křesťanské Evropě.

Turci systematicky pronikali do Evropy od středověku, přičemž za zlomové události lze označit pád Konstantinopole roku 1453 a bitvu u Moháče 1526. Po ní se na odpor osmanské expanzi stavěla především vojska habsburského soustátí (tedy stejných států, které měly s tureckými válkami již více než stoletou zkušenost) někdy i s podporou dalších křesťanských armád. V letech 1591, respektive 1593, až 1606 proběhla tzv. dlouhá turecká válka, někdy zvaná také třináctiletá nebo patnáctiletá. Stala se předmětem množství ego-dokumentů, kronik a také letáků, které vycházely v nejrůznějších evropských regionech. Ještě předtím, než válku v listopadu 1606 uzavřel tzv. žitvatorocký mír, byla roku 1604 vydána publikace Gottes Reich vnd sein heiliges gettliches Wortbleibl in Ewigkeit, jejíž exemplář lze dnes nalézt v Knihovně Vojenského historického ústavu Praha.

Ve středu rytého titulního listu publikace můžeme vidět habsburskou dvojhlavou orlici, která třímá ve svých pařátech turecké bojovníky, a tedy deklaruje převahu habsburského rodu nad osmanským nebezpečím. Poté následuje text, který v krátkosti charakterizuje některé děje dosavadních válek s Turkem. Jádrem publikace ovšem není text, ale ilustrační mědiryty, které zobrazují válečné události. Ilustrace jsou popsány, díky čemuž může čtenář jednoznačně rozpoznat dílčí jednotky a významné aktéry bojů. Mědiryty navíc doplňují trojice německých dvojverší, které se svým obsahem dotýkají vyobrazených střetů.

Z hlediska českých dějin je obzvláště zajímavá ilustrace dobytí uherské pevnosti Tata roku 1597, které do té doby drželi Turci. Obléhání se účastnil mimo jiné Jan V. z Pernštějna (1561–1597), polní zbrojmistr a nejvyšší velitel všeho císařského dělostřelectva, který po zkušenostech nabytých v osmdesátileté válce v Nizozemí vyvinul tzv. pernštejnskou petardu. Pomocí ní byla vyhozena do povětří brána pevnosti a Tata byla znovu dobyta. Pernštejn, který se díky své petardě nesmazatelně zapsal do vojenské historie, zemřel ještě téhož roku pří obléhání pevnosti Raab.

Kniha podlouhlého formátu je svázána do kožené vazby zdobené zlacenou slepotiskovou trojlinkou a supralibros s iniciálami LSZH a datací 1605. Tato původní vazba byla zrestaurována roku 2008. Do desek bylo původně vevázáno a nyní je k publikaci přiloženo několik listů z jazykově českého tisku Diadochos od Bartoloměje Paprockého z Hlohol, konkrétně jeho část Historie o příbězích v Království Uherském i jinde, jejíž téma úzce souvisí s obsahem představované knihy.

Oslava habsburských vítězství nad osmanskými armádami Gottes Reich vnd sein heiliges gettliches Wortbleibl in Ewigkeit je zajímavým obrazovým pramenem, který dnešním čtenářům přiblíží turecké války přelomu 16. a 17. století.

Citace:

Gottes Reich und sein heiliges gettliches Wortbleibl in Ewigkeit. Augspurg: Mang, 1604.