GUDERIAN, Heinz. Achtung – Panzer!

Jen nemnoho knih o vojenství a taktice sepsaných a vydaných během 20. století je tak ikonických a široce známých jako kniha Achtung - Panzer! Heinze Guderiana. Výrazný skok ve vývoji obrněných vozidel, jak kolových, tak tanků, který nastartovala první světová válka, v řadě aspektů předběhl související vývoj taktiky užití tohoto bojového prostředku. Stejně tak trvalo značnou dobu, než byl obecně přijat názor, že masové použití této techniky vyžaduje zcela odlišnou mentalitu ve vedení války, než bylo zvykem doposud. Konzervativní pohled na použití tanku jako pomalu postupujícího podpůrného prostředku pěchoty vycházel mimo jiné z prvotních zkušeností nasazení tanků jako prostředku prolomení linie zákopů; řadě velitelů obou stran, zpravidla ne na nejvyšších místech, učaroval potenciál, který nová zbraň skýtala. Jedním z nich byl i autor této knihy.

Heinz Guderian (1888-1954), rodák ze západopruského Kulmu (dnešní polské Chełmno), navštěvoval několik vojenských škol a ještě před první světovou válkou dosáhl hodnosti poručíka. Během válečných let získal řadu zkušeností se vzájemnou komunikací nasazených útvarů a jednotlivých úrovní velení a kapitulace jej zastihla jako důstojníka generálního štábu. Zkušenost s nasazením tanků, malých, koordinovaných úderných jednotek (Sturmtruppen) a vývoj v oblasti telekomunikace byly dohromady základem, na němž se rodil Guderianův pohled na manévrovou válku. Koncept jako takový nebyl ničím novým – strategický přístup počítající s manévrovou válkou a cílenými údery na dopravní, komunikační a velitelské uzly je znám již z Velké Británie (J.F.C. Fuller, Liddell Hart). Vstup tanku na scénu a postupná motorizace, stejně jako rozmach vojenského letectví, však otevřel nové možnosti spolupráce těchto složek. Po německé kapitulaci zůstal Guderian v armádě a v turbulentních poválečných letech se účastnil ochrany východních německých hranic. Povýšení do hodnosti majora v roce 1927 s sebou přineslo jeho přeložení do velitelství vojenské dopravy.

Zde se začal hlouběji zabývat pracemi J.F.C Fullera, Liddella Harta a Giffarda Martela a sám na téma manévrové války čile publikoval. Zúčastnil se a velel řadě cvičení, organizovaných tajně přes zákaz Versailleské smlouvy, a navštívil i řadu společných cvičení v SSSR, který Německu tehdy poskytoval své polygony. Vybaven těmito zkušenostmi a znalostmi zformuloval svou teorii vedení manévrové války se zapojením tanků jako hlavní úderné síly, kterou podporuje motorizovaná pěchota schopná postupu adekvátní rychlostí, dělostřelectvo a letectvo. Zásadní důraz kladl na vzájemnou komunikaci všech složek a jednotek na různých úrovních mezi sebou a na obecné rozšíření rádiové techniky. To se mimo jiné projevilo i v konstrukčních řešeních tanků, kde jeden člen posádky obsluhoval vysílačku a kde celá posádka byla v rádiovém spojení s velitelem vozu. Také tank jako celek se v německé konstrukční škole od poloviny 30. let od vícevěžové nebo kasematové konstrukce, typické ještě pro některé francouzské a sovětské tanky počátku 40. let, přesunul k typu, jaký známe dnes: sice s primární výzbrojí v otočné věži uprostřed korby. Ze značné části je to právě Guderianovou zásluhou.

V praxi svou teorii úspěšně uvedl během tažení v Polsku v září 1939 a ve Francii o rok později, kde se právě důraz na vzájemnou komunikaci a důsledné vybavení tanků rádiem ukázal jako zcela zásadní. Během operace Barbarossa v roce 1941 a následném postupu na Moskvu se i přes řadu úspěchů čím dál častěji dostával do konfliktu se svými nadřízenými i s Adolfem Hitlerem; v důsledku toho byl v prosinci téhož roku zbaven velení a dále působil jako inspektor tankových vojsk. V tomto období se soustředil na rozvíjení již použitých teorií, teorii konstrukce tanků, výcvik a svého druhu poradenskou činnost v oboru, neboť i přes jeho odsunutí z velitelského okruhu zůstal uznávanou autoritou. K velení byl znovu povolán 21. července 1944 a po ústupových bojích na západní frontě kapituloval v květnu 1945 americkým jednotkám. Po svém propuštění ze zajetí v roce 1948 pokračoval v analytické a publikační činnosti a počátkem 50. let se podílel na formování Bundeswehru.

Daný výtisk jeho nejznámějšího díla, Achtung - Panzer!, je nakladatelsky nedatován, ale podle provenienčních přípisků pochází z let 1937-1938. Typograficky a sazebně standardní vzhled pro danou dobu a místo vydání doplňují bohaté fotografické a mapové přílohy. Za pozornost stojí i tematické siluety tanků a další vojenské techniky. Jejich autorem je, stejně jako grafické úpravy obálky, výtvarník Karl Sigrist, autor řady dobových plakátů prorežimní dikce a významný představitel tehdejšího německého estetického názoru. Titul samotný analyzuje vývoj taktiky, či spíše pohledu na taktiku, od manévrového období první světové války, analyzuje příčiny vzniku zákopového patu, a konečně představuje Guderianův pohled na manévrovou válku jako „válku současnosti“. Kniha byla vytištěna tiskárnou Union Druckerei, G. m. b. H. ve Stuttgartu.

Citace:

GUDERIAN, Heinz.  Achtung – Panzer!. Stuttgart: Union, [1937-1938]. 212 s.