Halapartníci, kolem 1476

Roky 1476 a 1477 se zapsaly do vojenské historie evropského západu konfliktem, zvaným burgundské války. Hlavní znepřátelené strany představoval na jedné straně burgundský vévoda Karel Smělý, na straně druhé členové švýcarského Spříseženstva a jeho spojenců. Mocný burgundský vévoda se v první polovině sedmdesátých let 15. století snažil strategickými územními zisky o geografické propojení svých domén v historickém Burgundsku se svými državami ve vlámských a valonských regionech na severu. Roku 1475 opanoval také Lotrinsko a dostal se do sporu s členy Spříseženstva, jemuž nebyl takto rozpínavý soused vhod. Karel smělý disponoval silnou profesionální armádou a kvalitním dělostřelectvem, o to více měl však být událostmi vypuknuvšího konfliktu nepříjemně překvapen.

Na počátku války vytáhl k městu a hradu Grandson, patřícím jeho spojenci Jakubovi Savojskému a před nedávným časem obsazené oddíly Spříseženstva. Vévoda město oblehl ve druhé polovině února 1476 a zahájil ostřelování. Ke švýcarské posádce se nedostaly včas informace o blížícím se pomocném švýcarském kontingentu, a tak pod vzniklým tlakem i dojmem bezvýchodné situace kapitulovala.

Vévoda však naložil s posádkou krutě i na dobové poměry, neboť všech více jak 400 mužů nechal 28. února popravit, dílem oběšením, dílem utopením v jezeře. Tento akt se mu měl však brzy vymstít. Krátce na to, 2. března 1476, dorazily ke Grandsonu síly Spříseženstva a burgundské jednotky napadly. Švýcaři postupovali ve třech po sobě jdoucích houfech. Karel Smělý byl zpraven o prvním houfci a soustředil na něj tlak palbou lehkých polních děl, najatých anglických lučištníků a útoků těžké jízdy. Když pak v klíčovém okamžiku vydal jízdě rozkaz, aby se dočasně stáhla a uvolnila opět prostor lučištníkům, dopustil se nevědomky osudné chyby. V tomto momentu totiž přibyl na bojiště druhý švýcarský houf a za pochodu zaútočil, přičemž se jeho obětí stali zejména předsunutí lučištníci.

Navíc v téže chvíli docházely na bojiště další oddíly vévodovy pěchoty, které obraz útočících Švýcarů, pobíjených lučištníků a současně stahujících se jezdců uvrhl v přesvědčení, že je bitva prohrána. Vypukla panika, jež se zakrátko rozšířila na celé burgundské vojsko, a Karel Smělý jí nedokázal zabránit. Vojsku Spříseženstva poté padl do rukou celý burgundský tábor s velkou kořistí a celým dělostřeleckým parkem.

Tvarově totožné figurky představují dvojici pěších halapartníků vzhledem odpovídající švýcarským pěšákům druhé poloviny 15. století. Oba muži v nízkých střevících jsou oblečeni do přiléhavých nohavic, jež se v tomto období přivazovaly ke spodním kabátcům, které zde však nejsou viditelné, neboť na figurkách jsou patrné pouze kabátce svrchní. Jejich zbroj tvoří tzv. dvoudílné kyrysy, zastoupené předními i zadními plechy, plátová podbradí a železné klobouky.

Primární útočnou výzbroj zde zastupují dřevcové zbraně - halapartny, doplněné jednoručními meči v roli pobočních zbraní. Akcent barev, použitých pro kolorování, spočívá především na prvcích textilií: na šedém kabátci a fialových nohavicích v případě prvního a na tmavozeleném kabátci a rudých nohavicích v případě druhého halapartníka. Značný prostor je věnován stříbřitě metalické barvě, pokrývající části plátové zbroje a kovové součásti ofenzivní výzbroje.

Z rozsahu použití této barvy je zřejmé, že se kolorující dopustil omylu, neboť metalickým odstínem natřel také z pod kyrysů vybíhající přední a zadní cípy svrchních kabátců, patrně v domnění, že se jedná o součást dolní lamelové součásti kyrysů, tzv. šorce. Jeden až dva odstíny hnědé barvy znázorňují dřevo ratišť a kožené prvky výstroje včetně střevíců. Posledními využitými barvami jsou pleťová na obličejích a rukou spolu s barvou podstavců v kombinaci odstínů hnědo-šedo-zelené.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.