HENNE am RHYN, Otto. Die Kreuzzüge und Kultur ihrer Zeit.

Křížové výpravy byly jedním z nejvýznamnějších fenoménů středověku. Jak pro svůj dopad v Evropě na poli vojenství, kultury, demografie, politiky a vztahu církve se světskou částí společnosti, tak pro regiony, kam výpravy mířily. Obvykle se daným souslovím rozumí série výprav do oblasti Levanty, nicméně sem patří také reconquista na Pyrenejském poloostrově, či výpravy v oblasti Pobaltí a bývalého Pruska. Řada dalších výprav menšího rozsahu byla vedena i v rámci evropského kontinentu proti kacířům. Ač ve svém prvotním plánu – navrácení poutních míst v oblasti Jeruzaléma a jeho okolí pod křesťanskou kontrolu – neuspěly, prohloubily církevní schizma a destabilizací Byzantské říše nakonec byly jedním z faktorů, způsobivších její pád, zůstávají ikonickou kapitolou středověkých dějin.

Anotovaná kniha pojednává především o výpravách do Svaté země. Počínaje španělskou reconquistou během její rané fáze v devátém století, kde příslušná kapitola slouží jako úvod do celého tématu, navazuje na poměry bezprostředně před vyhlášením první křížové výpravy papežem Urbanem II. v roce 1096. V následujících devíti kapitolách pak chronologicky líčí dobytí Jeruzaléma na konci první křížové výpravy, založení čtyř levantských států, a následnou stagnaci a úplné opuštění blízkovýchodní oblasti. Poslední, desátá kapitola se pak zabývá křížovými výpravami v následné době a v jiných lokalitách, tedy aktivitou Řádu německých rytířů v Pobaltí, dokončením reconquisty ve Španělsku a následnými konflikty s Turky na Balkáně, v Uhrách a ve Středomoří.

Devatenácté století pak křížové výpravy do značné míry rehabilitovalo oproti jejich kritice v době osvícenství; častý byl romantizující pohled na tento fenomén jako na manifestaci ctnostného rytířství a křesťanské víry. Ač měl obecně panující názor daleko do naprosté nekritičnosti, jistá idealizace představ se promítla jak do literární tvorby, tak i do výtvarného doprovodu. Nejinak tomu je i v případě knihy Otta Henneho am Rhyn (1828-1914), švýcarského historika a archiváře. Anotované dílo je jeho překladem Michaudovy Histoire des Croisades z roku 1875, pro níž také vznikl Dorého ilustrační cyklus. Svazek foliového formátu je vázán v bohatě zdobené vazbě s historizujícími prvky, především rámem s vegetativním motivem, volně inspirovaný renesanční knižní estetikou, a středovou dominantou, odkazující na barokní přístup k obrazové kompozici. Obdobně je dekorován i samotný obsah; kapitoly jsou uvozeny figurálními iniciálami a jsou zakončeny vinětami, tentokrát ve stylu secesním, ale na renesanční a barokní knižní viněty a jejich místo v sazbě jednoznačně odkazující. Některé strany jsou zdobeny lištou s florálním a heraldickým motivem.

Nejvýznamnější část výtvarné stránky knihy pak tvoří soubor ilustrací Gustava Dorého (1832-1883). Tento francouzský rytec, kreslíř, malíř, tiskař a sochař proslul mimo jiné jako vynikající ilustrátor svými dřevoryty. Štrasburský rodák byl autorem ilustrací k řadě děl současných autorů i klasiků, namátkou Danteho Božské komedie, francouzského překladu Dona Quijota, či E. A. Poea. Osobitý styl práce s linií a hry světla a stínu vytváří působivé, plastické obrazy s citem pro detail. Brilantní cyklus stovky celostránkových ilustrací, silně inspirovaných barokní obrazovou a ilustrační estetikou, je doplněn desítkami dalších drobnějších reprodukcí středověkých iluminací a dalších drobných ilustrací. Titul, vydaný roku 1885 lipským nakladatelstvím J. G. Bacha, nenese žádné starší provenienční údaje. Celkovou výtvarnou i sazebnou úpravou se jedná o cenného reprezentanta krásné knihy konce 19. století.

Citace:

HENNE am RHYN, Otto. Die Kreuzzüge und Kultur ihrer Zeit. Leipzig: J. G. Bach, 1885. 416 s.