Hungarisch- und Venetianisches Kriegs-Theatrum …

Dne 5. srpna 1716 došlo k první velké bitvě rakousko-turecké války v letech 1716–1718, kdy na předpolí pevnosti Petrovaradín v dnešním městě Novi Sad v Srbsku císařské vojsko pod velením samotného generalissima císařských armád prince Evžena Savojského porazilo početně silnější armádu velkovezíra Silhadara Damata Aliho Paši (1667–1716). Započalo tím úspěšné tažení k osvobození Temešváru a o rok později také Bělehradu od tureckých jednotek.

Habsburkové se na jaře roku 1716 rozhodli podpořit své benátské spojence ve válce s Vysokou Portou, neboť Turci od konce roku 1714 postupně obsadili již řadu benátských pevností na území, jež museli dříve odstoupit na základě ustanovení karlovického míru z roku 1699, včetně řeckého Peloponésu či Kréty. Cílem křesťanských spojenců bylo donutit Osmanskou říši tuto mírovou smlouvu dodržovat a odškodnit Benátskou republiku.

Turci, kteří se koncem července začali stahovat k Petrovaradínu, měli v úmyslu obsadit pevnost, jež byla klíčovým opěrným a zásobovacím bodem habsburských vojsk na Dunaji a jejíž dobytí by osmanskému vojsku otevřelo možnost pro výboje jak ve směru na sever do srbské Vojvodiny a dále do Uher, tak na západ do Slavonie, Bosny a Chorvatska. Jejich velitel Damat Ali rozhodl zaujmout strategicky výhodnou polohu na návrší nad městem. Vojsko Evžena Savojského, jehož hlavním cílem bylo dobytí Bělehradu, se shromáždilo z větší části na druhém břehu řeky na předměstí města Novi Sad. Zároveň se v samotné pevnosti nad městem nacházela zhruba osmitisícová převážně srbská posádka.

Útok na pozice početně silnějšího nepřítele, který namísto zahájení dobývání pevnosti zaujal defenzivní postavení, vyžadoval nekonvenční řešení, a tak císařský vojevůdce rozhodl v noci na 5. srpna překročit s vojskem za nevlídného počasí rozvodněný Dunaj přes pontonové mosty přímo pod hlavními tureckými pozicemi a zrána zaútočil na překvapeného nepřítele. Spolu s dělostřeleckou podporou z pevnosti se podařilo tureckou armádu zahnat na útěk, zatímco její velitel byl během protiútoku smrtelně raněn.

Rozehnání turecké armády napomohlo císařským vojskům k dalšímu postupu k Temešváru, jenž byl v tureckém držení od roku 1552 a jenž se ještě na podzim roku 1716 císařským podařilo na Turcích dobýt. Plánované tažení na Bělehrad, kde se mělo odehrát rozhodující střetnutí války, bylo odloženo až na následující rok.

Vybraná kniha představuje soudobý tisk oslavující vítězné tažení císařských a benátských spojenců v bojích v Uhrách a Řecku během roku 1716. Je doplněna rytinami pevností a plány včetně vyobrazení dějiště bitvy u Petrovaradína, soupisy vojsk či dobovými relacemi o válečném dění. Kapitoly jsou zasvěceny postupně jednotlivým klíčovým vojenským střetům nejprve na uherském území a následně také ve Středomoří.

Celou knihu je možné si prohlédnout například zde.

Citace:

Hungarisch- und Venetianisches Kriegs-Theatrum auff welchem die höchst-glücklichen Feld-Züge : so die Röm. Kayserl. und Venetianischen Armeen, in dem mit Gott zurückgelegten 1716.Jahre, in Hungarn und Griechenland wider die Türcken gethan / Leipzig : Johann Theodor Boetius, 1717. [10], 222 s.