Jednuška s chemickým zámkem, B. Sailer, Ehingen, kolem 1815

+5

Koncem 18. století se u loveckých palných zbraní začaly využívat třaskaviny, látky, jež se vzněcují úderem. Snaha nahradit třaskavinami střelný prach v hlavni, jehož hořením je střela uvedena do pohybu, neuspěly, ale ukázalo se, že třaskavina může nahradit střelný prach na pánvičce, sloužící k zapálení střelného prachu v hlavni.

Skotský farář Alexandr John Forsyth (1768−1843) experimentoval s třaskavinami od roku 1793. První zámek se zásobníkem třaskaviny sestrojil v roce 1805 a o dva roky později získal britský patent na svou konstrukci, v níž třaskavina byla uložena v otočném válečkovém zásobníku. Poté přicházely další varianty chemických zámků, jak jsou nazývány konstrukce předcházející perkusnímu systému.

Námi představovaná brokovnice je luxusní zbraní špičkového a technicky velmi zdatného a vynalézavého německého puškaře, jenž vyráběl zbraně určené pro württemberský královský dvůr a s největší pravděpodobností i pro další významné osobnosti Německa na konci 18. a v první čtvrtině 19. století. Blasius Sailer, jenž se nevyhýbal neobvyklým řešením, se s velkou pravděpodobností stal osobním puškařem vévody Karla Jindřicha z Württemberku (1772−1833). Vévoda, který měl zajímavé nápady, jak zbraně zdokonalit, získal v Sailerovi puškaře, jenž jeho ideje dokázal realizovat a zřejmě dále obohatit svými nápady.

Hlaveň této brokovnice má v přední části kruhový průřez a na této části je leskle modřená. Zadní třetina hlavně má po stranách plošky a nahoře má opět zaoblený průřez. Vývrt hlavně je hladký. Zadní třetina délky hlavně je rozdělena na dvě části. Část více vpředu má hladký, celoplošně zlacený povrch, na němž je rytá signatura „Blasius Sailer in Ehingen“. Zcela vzadu je pak na hlavni dominantním motivem výzdoby reliéfně řezaný dravý pták, sedící na pahýlu stromu. Tato figura i strom jsou modřené, podklad pod touto řezbou je zdrsněný a zlacený. Obdobnou technikou je zdobený jazýček dnového šroubu, kde se nachází motiv mušle. Muška je mosazná, zlacená v ohni. Má podobu maskaronu, přičemž vlastní mušku tvoří nos tohoto maskaronu.

Zbraň je opatřena chemickým zámkem, který je celoplošně bohatě zdobený. Ve výzdobě se kombinuje řezba se zlacením a modřením. Převažují zde lovecké motivy. Pouze na přední části zámkové desky je maskaron. Na zámkové desce, spodní části kohoutu a krytu pera je motiv kančí hlavy, loveckého psa a zajíce v krajině. Kryt nádržky na třaskavinu má podobu královské koruny. Na místě ptotizámkové desky se nachází dvě plošky světlého kovu s nápisem „Herzog Christof“. Mezi těmito ploškami je vložen oválný medailonek, na němž je portrét muže v renesančním oděvu.

Zbraň je polopažbená, pažba je z kvalitního, nejspíše ořechového dřeva. Povrch dřeva je lesklý, ve výzdobě se objevují vkládané ozdobné plošky z tmavého dřeva, které najdeme na předpažbí a lícnici. Dále jsou to pásy stříbrných hřebíčků, jimiž jsou lemovány nebo jsou jimi v ploše doplněny rybiny. Pás těchto jemných hřebíčků je také po obvodu lučíku, který je podobně jako botka, vyroben z tmavého dřeva. Převažují zde vavřínové listy, jichž je nejvíc na hlavišti pažby.

Na krku pažby je stříbrný maskaron a další dva malé maskarony jsou po stranách jazýčku dnového šroubu. Posledním, krásně řezaným maskaronem je pak zakončen dlouhý krk pažby. Hlaviště pažby je opatřeno lícnicí. Pod předpažbím je dřevěný nabiják s rohovinovým pěchovákem, který fixuje jedna mosazná objímka pod hlavní a dvě ocelové objímky v předpažbí.

Délka 1 300 mm, délka hlavně 940 mm, ráže 14 mm.

Puška byla do sbírky VHÚ získána nákupem v roce 2019.