Jiří HOFMAN, Václav ŠIRC, Jaroslav VACULÍK, Volyňští Češi v prvním a druhém odboji

Ráno 22. listopadu 1943 byla česká obec Kupičov (dnes Kupičiv na severozápadní Ukrajině) napadena praporem UPA – OUN (Ukrajinská povstalecká armáda – Organizace ukrajinských nacionalistů). Vzhledem ke skutečnosti, že se tak nestalo poprvé, byla obec již na útok připravena, měla vybudovaný zákopový systém s dřevozemními obrannými bunkry, oddíl „samoobrony“ v počtu asi 60 mužů a ve vsi se navíc nacházel oddíl polských partyzánů z řad 27. volyňské divize Zemské armády (Armia Krajowa). Vzplanula tvrdá bitva mezi obránci a banderovci, kteří měli značnou přesilu a do boje nasadili dokonce improvizovaný tank vytvořený z dodatečně opancéřovaného pásového traktoru osazeného lehkým protitankovým kanónem.

Kolem poledne začalo obráncům docházet střelivo, takže se pokusili vyslat spojku s prosbou o pomoc k dalším nedalekým jednotkám polské 27. volyňské divize Zemské armády, ale poslovi se z obklíčení projet nepodařilo. Přesto hluk probíhající bitvy přilákal pozornost polských partyzánů, kteří nakonec úderem do týlu jednotek UPA – OUN rozhodli boj ve prospěch obránců, a banderovci se dali na ústup. Dodejme, že po tomto boji o Kupičov se obec připojila k polské partyzánské enklávě, ve vsi byla pro 27. volyňskou divizi vybudována nemocnice a přes veškeré nesnáze a německé bombardování se takto Kupičov na jaře 1944 dočkal osvobození. Více než 200 tamních občanů poté dobrovolně vstoupilo do Svobodova nově reorganizovaného 1. čs. armádního sboru v SSSR.

Boj o Kupičov spadal do období takzvaného volyňského masakru, který jsme stručně připomenuli již v článku o knize Nezapomeneme, pomstíme!, která pojednávala o vyvraždění obce Český Malín. Konstatujme tedy jen, že v tomto turbulentním období si české krajanské odbojové organizace na Volyni – Blaník a Aktiv – vytyčily jako svůj primární cíl uchránit českou krajanskou komunitu před represemi všech znepřátelených stran a zachovat ji celistvou pro potřeby československé exilové vlády a čs. vojska na východní frontě. To se jim podařilo velmi dobře a díky tomu mohl na jaře 1944 vzniknout 1. čs. armádní sbor v SSSR, neboť z řad volyňských Čechů nastoupilo k čs. armádě přes 10 000 dobrovolníků.

Prezentovaná kniha se nevěnuje jen boji o Kupičov (o kterém se lze dočíst více například v on-line volně dostupné publikaci Kupičov - jak nám o něm vyprávěli : jména a fakta), ale čtenáři ve stručnosti předkládá celou spletitou historii volyňských Čechů v obou světových válkách. V úvodu samozřejmě přináší i základní kontext českého osídlení na Volyni a následně se již věnuje podílu „Volyňáků“ na prvním čs. odboji v řadách československých legií v Rusku. Přestože tato část obsahuje zajímavé jmenné seznamy čs. legionářů z Volyně, je první světové válce věnována jen menší část publikace do strany 45. Celý zbytek svazku se pak zaměřuje na jejich osudy v průběhu druhé světové války. Předkládá tak čtenáři řadu více či méně známých kapitol naší vojenské historie a přináší vedle cenných jmenných seznamů i vzpomínky pamětníků a zvláště zajímavé osudy některých „Volyňáků“. Pokud ponecháme stranou nejznámější a jistě také nejvýznamnější podíl volyňských Čechů na bojích Svobodova 1. čs. armádního sboru na Dukle, na Slovensku, u Jasla či během ostravsko-opavské operace, najdeme zde i málo známé příběhy „Volyňáků“, kteří sloužili od roku 1939 v polské armádě, kteří byli v letech 1940-1941 či 1944 odvedeni do sovětské Rudé armády, kteří se připojili k partyzánským oddílům polské 27. volyňské divize Zemské armády či kteří vstoupili do řad sovětských partyzánských oddílů na Ukrajině. V neposlední řadě se také věnuje životu české minority na válečné Volyni a postavení Čechů mezi vzájemně bojujícími stranami Němců, Ukrajinců, Poláků a Sovětů, ale také jejich pomoci volyňským Židům či polským a sovětským zajatcům. Text knihy bohužel nedoplňují žádné fotografie, zato se v příloze nachází několik mapek a hlavně řada pečlivě zpracovaných jmenných seznamů. Kniha neobsahuje klasický poznámkový aparát, ani jmenný či místní rejstřík. Najdeme v ní ale poměrně rozsáhlý přehled pramenů a literatury. Díky práci spolku Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel pak můžete tuto publikaci nalézt volně dostupnou on-line zde, podobně jako další zajímavé tituly zabývající se dějinami volyňských Čechů.

Citace

HOFMAN, Jiří, ŠIRC, Václav a Jaroslav Vaculík. Volyňští Češi v prvním a druhém odboji. Praha : Český svaz bojovníků za svobodu, 1999. 320 s.

Zdeněk Munzar