Dřevoryt zobrazuje expresivním, pro autora typickým způsobem vzpomínky na vojenskou službu na sočské frontě za první světové války. Autor sám sebe ztvárnil prostřednictvím postavy vousatého muže s kulatými brýlemi, jenž se popadá zděšeně za hlavu a snaží se z tohoto depresivního prostředí uniknout. Výrazným karikujícím prvkem je postava lékaře – „doktora Lieben“, který vyhání smrtku ze sanitní kolony. Znetvořená těla zraněných vojáků naznačují utrpení, která museli následkem svých zranění ve válce prožívat. Ilustrace vyjadřuje naprosto jasný Váchalův negativní postoj k válce a všem jejím hrůzám, které byl nucen po svém narukování do rakousko-uherské armády v roce 1916 prožívat.
Celá kniha, v níž lze podobné otisky dřevorytů nalézt, je velmi zajímavá a čtivá. I dnes, po mnoha desítkách let, stojí zato ji přečíst.
Grafický list byl získán v rámci celého citovaného souboru do sbírek Vojenského historického ústavu od autora v první polovině 20. století.
dřevoryt, papír, 9,5x15 cm