KISCH, Egon Ervín. Vojákem pražského sboru.

Autora dnešní knihy týdne asi není třeba zdlouhavě představovat, neboť „zuřivý reportér“ je osobností dostatečně známou. Shrňme si tedy jen ve zkratce, že tento pražský Němec židovského původu a levicové politické orientace se nesmazatelně zapsal do dějin české i německé literatury jako jeden z tvůrců moderní literární reportáže jako samostatného literárního žánru.

Narodil se roku 1885 v tradiční židovské rodině v Praze, kde studoval techniku, germanistiku a žurnalistiku. V letech 1904-1905 sloužil v rakousko-uherské armádě jako jednoroční dobrovolník, přičemž značnou část své služby strávil ve vězení pro četné konflikty s nadřízenými. Vyřazen nebyl jako záložní důstojník, ale jako pouhý desátník, neboť důstojnická hodnost odporovala jeho přesvědčení. Posléze působil v Německu částečně jako dopisovatel pražských germanofonních novin. Jakožto investigativní žurnalista se zabýval také aférou plukovníka Redla, která roku 1913 značně kompromitovala velitelství rakousko-uherského pražského sboru. Roku 1914 byl již známým reportérem a spisovatelem a v rámci mobilizace narukoval jako záložní poddůstojník k píseckému pěšímu pluku č. 11 (nejstaršímu pěšímu pluku c. a k. armády). S ním prošel srbským tažením 1914 a též tažením v Karpatech v zimě 1914-1915. V následujících letech sloužil převážně ve štábních funkcích v zázemí. Konec roku 1918 jej zastihl ve Vídni, kde se aktivně podílel na rozpadu habsburské monarchie jakožto organizátor a velitel rudých gard. Z Vídně se vrátil do Prahy roku 1920, ale již o dva roky později se přestěhoval do Berlína. V následujících letech procestoval většinu Evropy, ale i další země. Po roce 1933 musel opustit Německo a v druhé polovině 30. let se účastnil občanské války ve Španělsku jakožto válečný reportér. V době druhé světové války pobýval v exilu v USA a v Mexiku. Roku 1946 se s podlomeným zdravím vrátil do Prahy, kde o dva roky později zemřel.

Jeho rozsáhlá literární tvorba byla publikována většinou v němčině, nicméně část jeho děl vyšla též v češtině. Dnes představujeme jeho knihu Vojákem pražského sboru, která vyšla poprvé roku 1922 v Praze a v Lipsku pod názvem Als Soldat im Prager Korps, poté znovu roku 1929 v Berlíně pod názvem Schreib das auf, Kisch! (Napiš to, Kischi!). O rok později se kniha dočkala i prvního českého vydání. Druhé české vydání pak vyšlo až roku 1965.

Kniha formátu A5 má pevné desky a plátěnou vazbu, s výjimkou frontispisu není doplněna ani ilustracemi, ani fotografiemi. O to cennější je však samotný text, který má formu deníkových zápisků.

Obsahově publikace pokrývá období od léta roku 1914 počínaje mobilizací, přes celé první srbské tažení rakouské armády, zimní boje v Karpatech na východní frontě počátkem roku 1915 až do Kischova těžkého zranění koncem března. Autor své původní frontové zápisky zpětně nijak neupravoval, jen je přepsal, drže se svého kréda, že „reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska.“ Díky tomu má kniha vysokou vypovídací hodnotu a velice drsným způsobem přibližuje realitu běžných vojáků z českých zemí v prvním válečném roce světové války.

Dodnes proto patří k vynikajícím pramenům k problematice každodennosti rakousko-uherských vojáků počátkem 1. světové války, kterou podává nanejvýš čtivým způsobem.

Citace:

KISCH, Egon Ervín. Vojákem pražského sboru. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1965. 261 s.