KOLLMANN, Josef, Valdštejnův konec: historie 2. generalátu 1631–1634

Göllersdorfská smlouva, uzavřená Albrechtem z Valdštejna s císařem Ferdinandem II. na zámku Göllersdorf 13. dubna 1632, znamenala potvrzení druhého jmenování proslulého vojevůdce na post nejvyššího velitele císařských vojsk. Jeho osobnost není českému publiku třeba znovu podrobněji představovat, neboť jsme tak již učinili dříve.

Poprvé stál Albrecht z Valdštejna v čele císařské armády v letech 1625–1630. Toto období je nazýváno jako první generalát. Během něho dosáhla katolická strana mnoha vojenských úspěchů – Valdštejnovy oddíly vytlačily protestantskou armádu ze Slezska, obsadily Pomořanské vévodství a získaly přístup k Baltskému moři, porazily dánského krále Kristiána IV. a definitivně ukončily v roce 1629 dánskou účast ve třicetileté válce.

Vojenské úspěchy Albrechta z Valdštejna a získávání stále vlivnějšího postavení v říši však byly trnem v oku nejednomu z habsburských dvořanů i říšských knížat. Zejména bavorský vévoda Maxmilián tlačil na Valdštejnovo sesazení z postu generalissima, ke kterému skutečně v září 1630 došlo. Císař si tím koupil podporu ve volbě svého následníka, syna Ferdinanda, na císařský trůn. A zatímco se sesazený velitel vrátil do Prahy a vrhl se do zvelebování svého panství a pěstování osobních zálib, císařskou armádu stíhal jeden neúspěch za druhým. Švédové, kteří se v témže roce zapojili do války, postupovali ze severu přes německá vévodství a obsadili mezi jinými také Meklenbursko, které teprve nedávno Albrecht z Valdštejna získal a z něhož mu plynuly nemalé příjmy. Švédský spojenec, saský kurfiřt, vyslal zatím svou armádu přes Slezsko do Čech, kam dorazila pod velením Jana Jiřího z Arnimu na počátku listopadu 1631, zabrala Frýdlantské vévodství a 14. listopadu bez boje obsadila Prahu. Spolu se Sasy se vraceli exulanti, kteří hodlali získat zpět své majetky, z nichž mnohé byly ve Valdštejnově držení. To nakonec rozhodlo, aby po opakovaných odmítnutích souhlasil s císařovou nabídkou k převzetí druhého generalátu, k němuž byl nejprve dočasně jmenován 15. prosince 1631 na dobu tří měsíců, tedy pouze do konce března 1632.

Už tehdy si nepochybně vyjednal na císaři tvrdé podmínky. Na oplátku strávil následující tři měsíce reorganizací a obnovou zdecimované císařské armády. Po vypršení lhůty jeho dočasného působení došlo k dalšímu jednání. Göllersdorfskou smlouvou, jíž Albrecht z Valdštejna přijal druhý generalát natrvalo, se stal nejen nejvyšším velitelem císařské armády, ale také generalissimem celého “rakouského domu“ a “španělské koruny“. V jeho rukou spočinula absolutní moc nad armádou, mohl libovolně jmenovat a odvolávat generály a důstojníky, a směl rozhodovat nejen o válce, ale i míru. Zároveň si Valdštejn vymínil, že do jeho pravomocí nesmí zasahovat následník trůnu, pozdější císař Ferdinand III., který toužil po velení a po Valdštejnově zavraždění v únoru 1634 se také stal nejvyšším velitelem armády.

Smlouva byla Valdštejnovým triumfem a zároveň pokořením císaře, jenž na ni přistoupil v době nejvyšší nouze. Proto již někteří současníci tvrdili, že byla příčinou Valdštejnova pádu. Císař nehodlal podmínky smlouvy dodržovat a vzájemné vztahy se tak postupně zhoršovaly. Přestože císařská armáda zaznamenala nesporné úspěchy v boji se Švédy, podařilo se jí vytlačit protestantská vojska z Čech a Bavorska a naskytl se prostor k mírovým jednáním, vyústily vzájemné spory mezi císařem a jeho generalissimem v krizi, kterou završilo spiknutí a zavraždění Albrechta z Valdštejna 25. února 1634 v Chebu.

Období druhého Valdštejnova generalátu se podrobně věnuje monografie renomovaného historika Josefa Kollmanna s titulem Valdštejnův konec, v níž autor přináší popis posledních čtyř let generalissimova života i důkladný rozbor tzv. valdštejnské otázky, spiknutí a jeho vraždy. Zaobírá se analýzou dochovaných autentických pramenů, ale i těch, které byly pravděpodobně úmyslně zničeny nebo naopak vznikly s účelem usvědčit mrtvého vojevůdce ze zrady. Kniha je velmi detailní historickou studií, která uspokojí nároky odborných čtenářů, zaujme ale i širokou veřejnost jak velmi čtivým stylem, tak zejména popularitou tématu Albrechta z Valdštejna a takzvaného valdštejnského spiknutí.

Citace:

Kollmann, Josef, Valdštejnův konec: historie 2. generalátu 1631–1634. 1. vyd.. Praha : Academia, 2001. 275 s., [4] l. obr. příl. ISBN 80-200-0336-3