KOVAŘÍK, Jiří. Má krev patří Napoleonovi

KOVAŘÍK, Jiří. Má krev patří Napoleonovi

Večer 6. července roku 1809 doznívaly poslední výstřely dvoudenní bitvy u Wagramu a poražená rakouská armáda se dala na spořádaný ústup. Francouzští husaři se vydali pronásledovat nepřítele, přičemž v čele jezdců vyrazil i legendární „největší husar“, divizní generál Antoine Charles Louis Lasalle. Při útoku na vojáky pěšího pluku č. 39 jej však opustilo jeho příslovečné štěstí a kule z rakouské muškety ukončila jeho událostmi nabitý život.

Antoine Charles Louis Lasalle, respektive de la Salle, se narodil 16. května 1775 půvabné a výstřední paní Suzanne de la Salle. Zda byl jeho otcem její manžel Pierre Nicolas de la Salle, nebo některý z jejích četných milenců (možná velitel husarského pluku Louis Marie d’Armentières), není zcela jasné. Chlapec byl každopádně v jedenácti letech zapsán jako kadet do armády a roku 1791 nastoupil službu u jezdectva. Navzdory šlechtickému původu se mu podařilo přežít revoluční léta a již v první koaliční válce se vyznamenal. Od roku 1796 sloužil ve francouzské „italské armádě“ generála Bonaparta. Vynikal nejen nezměrnou odvahou a sklony k riskování, ale i milostnými skandály a hazardem. V hodnostech postupoval rychle, již roku 1805 byl povýšen na brigádního generála a koncem roku následujícího na divizního generála a velitele celého záložního lehkého jezdectva. S armádou generála a následně císaře Napoleona prošel bojiště v Itálii, Egyptě, Německu, Rakousku i na Moravě, v Polsku, Španělsku a Portugalsku. Životní styl, který vedl, nejlépe vystihují jeho výrok, že „husar, který není ve třiceti mrtev, je ulejvák“. Hrdinských i lechtivých historek vážících se k jeho osobě je bezpočet, některé z nich si můžete přečíst v první kapitole prezentované knihy. Tato kapitola je také volně dostupná na blogu jejího autora Jiřího Kovaříka.

Prezentovaná kniha, která vyšla před patnácti lety, neobsahuje jen velmi čtivě a populárně zpracovanou biografii generála Lasalla, nýbrž i obdobně poutavě napsané životní příběhy dalších jedenácti osobností francouzské armády z období napoleonských válek. Nejedna z nich se zapsala také do naší vojenské historie, neboť se zúčastnila tažení do českých zemí, a generálové Valhubert a Boudet dokonce skončili na Moravě svoji životní pouť a byli pohřbeni v Brně (1805) a v Moravských Budějovicích (1809). Kniha v pevných deskách formátu A5 je jednou z mnoha populárně naučných prací Jiřího Kovaříka, asi nejznámějšího českého historika zabývajícího se primárně obdobím koaličních válek proti revoluční a napoleonské Francii. Vzhledem k zaměření knihy na širší čtenářskou veřejnost neobsahuje text poznámkový aparát, rejstřík či podobné vymoženosti vědeckého zpracování, nicméně v některých případech jsou citace informačních zdrojů nenásilně zapracovány přímo do textu. Obrazové přílohy pak představují nejen portréty hlavních hrdinů knihy, nýbrž také reprodukce slavných obrazů napoleonské éry, které se vztahují k životním příběhům dotyčných osobností.

Citace:

KOVAŘÍK, Jiří. Má krev patří Napoleonovi : jedenáct legendárních mužů napoleonských armád a jedna žena. Vydání první. Brno : MOBA, [2009]. 315 s. ISBN 978-80-243-3665-7

Zdeněk Munzar

 

Aktuálně



Českoslovenští zdravotníci ve válce v Zálivu

Českoslovenští zdravotníci ve válce v Zálivu

18. 12. 2025
V letech 1990 až 1991 se Československý samostatný protichemický prapor zapojil do…
Výzkum u českých krajanů v Chorvatsku

Výzkum u českých krajanů v Chorvatsku

15. 12. 2025
Pracovníci VHÚ Praha Miroslav Vyšata, Michal Louč a Leoš Krejča na podzim…
Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…