KOVAŘÍK, Jiří. Má krev patří Napoleonovi

Večer 6. července roku 1809 doznívaly poslední výstřely dvoudenní bitvy u Wagramu a poražená rakouská armáda se dala na spořádaný ústup. Francouzští husaři se vydali pronásledovat nepřítele, přičemž v čele jezdců vyrazil i legendární „největší husar“, divizní generál Antoine Charles Louis Lasalle. Při útoku na vojáky pěšího pluku č. 39 jej však opustilo jeho příslovečné štěstí a kule z rakouské muškety ukončila jeho událostmi nabitý život.

Antoine Charles Louis Lasalle, respektive de la Salle, se narodil 16. května 1775 půvabné a výstřední paní Suzanne de la Salle. Zda byl jeho otcem její manžel Pierre Nicolas de la Salle, nebo některý z jejích četných milenců (možná velitel husarského pluku Louis Marie d’Armentières), není zcela jasné. Chlapec byl každopádně v jedenácti letech zapsán jako kadet do armády a roku 1791 nastoupil službu u jezdectva. Navzdory šlechtickému původu se mu podařilo přežít revoluční léta a již v první koaliční válce se vyznamenal. Od roku 1796 sloužil ve francouzské „italské armádě“ generála Bonaparta. Vynikal nejen nezměrnou odvahou a sklony k riskování, ale i milostnými skandály a hazardem. V hodnostech postupoval rychle, již roku 1805 byl povýšen na brigádního generála a koncem roku následujícího na divizního generála a velitele celého záložního lehkého jezdectva. S armádou generála a následně císaře Napoleona prošel bojiště v Itálii, Egyptě, Německu, Rakousku i na Moravě, v Polsku, Španělsku a Portugalsku. Životní styl, který vedl, nejlépe vystihují jeho výrok, že „husar, který není ve třiceti mrtev, je ulejvák“. Hrdinských i lechtivých historek vážících se k jeho osobě je bezpočet, některé z nich si můžete přečíst v první kapitole prezentované knihy. Tato kapitola je také volně dostupná na blogu jejího autora Jiřího Kovaříka.

Prezentovaná kniha, která vyšla před patnácti lety, neobsahuje jen velmi čtivě a populárně zpracovanou biografii generála Lasalla, nýbrž i obdobně poutavě napsané životní příběhy dalších jedenácti osobností francouzské armády z období napoleonských válek. Nejedna z nich se zapsala také do naší vojenské historie, neboť se zúčastnila tažení do českých zemí, a generálové Valhubert a Boudet dokonce skončili na Moravě svoji životní pouť a byli pohřbeni v Brně (1805) a v Moravských Budějovicích (1809). Kniha v pevných deskách formátu A5 je jednou z mnoha populárně naučných prací Jiřího Kovaříka, asi nejznámějšího českého historika zabývajícího se primárně obdobím koaličních válek proti revoluční a napoleonské Francii. Vzhledem k zaměření knihy na širší čtenářskou veřejnost neobsahuje text poznámkový aparát, rejstřík či podobné vymoženosti vědeckého zpracování, nicméně v některých případech jsou citace informačních zdrojů nenásilně zapracovány přímo do textu. Obrazové přílohy pak představují nejen portréty hlavních hrdinů knihy, nýbrž také reprodukce slavných obrazů napoleonské éry, které se vztahují k životním příběhům dotyčných osobností.

Citace:

KOVAŘÍK, Jiří. Má krev patří Napoleonovi : jedenáct legendárních mužů napoleonských armád a jedna žena. Vydání první. Brno : MOBA, [2009]. 315 s. ISBN 978-80-243-3665-7

Zdeněk Munzar