Tradiční a legendární zbraň nepálských Gurkhů je používána obyvateli Himálají v nezměněné podobě již po mnoho staletí. Jedná se o univerzální nástroj, sloužící jak k práci, tak k boji. Tvar nože je přizpůsoben tak, aby s ním bylo možné řezat, přičemž dopředu posunuté těžiště a vyšší hmotnost usnadňovaly sekání a zlepšovaly jeho ovladatelnost. Jednobřitá čepel s ostřím na vnitřní straně se k hrotu rozšiřuje, hřbet čepele bývá u armádních nožů silný až jeden centimetr. Délka zbraně kolísá od několika centimetrů až téměř k polovině metru u rituálních a obřadních nožů. Jílec kukri nemá záštitu a bývá vyroben z černého či hnědého dřeva, rohu vodního buvola nebo slonoviny.
Součástí nožů kukri je i malý univerzální nožík „karda“ a tupý „čakmak“, sloužící jako ocílka k opravě ostří v polních podmínkách. Oba doplňkové nože jsou umístěny na vnitřní straně pochvy, původně vyráběné ze dřeva obaleného kůží vodního buvola, v současnosti pak ze dřeva nebo rohoviny okované mosazí.
Kukri proslavily elitní bojové jednotky Gurkhů působící již více než dvě stě let v Britské královské armádě. Ještě před příchodem Britů sloužili Nepálci v osobních gardách indických mahárádžů a jejich jméno vzbuzovalo hrůzu mezi rebely a loupeživými bandami po celém severozápadě Indie. Jejich zařazení do řádné britské armády bylo řešeno zvláštní smlouvou, v níž Gurkhové souhlasili se svým nasazením v první linii kdekoliv na světě s jedinou výjimkou – nikdy nebudou nasazeni proti vlastnímu lidu.
Model Mk II byl zaveden již v roce 1916 a v mírně upravené podobě byl ve velkém množství užíván příslušníky indické armády a oddílů Gurkhů i v období druhé světové války.