Na jaře roku 1923 přepracoval Václav Holek zbraň do podoby, jež měla s předchozími vývojovými stádii už pramálo společného: kulomet s uzamčeným závěrem sklopným závorníkem a odběrem tlaku plynů z hlavně na píst měl sice ještě k vyzrálé konstrukci daleko, přesto však MNO objednalo u Zbrojovky Praga 6. června 1923 celkem 40 kusů nových kulometů s označením Praga I-23 pro další zkoušky, byť v té době měla továrna pouze jeden exemplář. Velkou předností nové konstrukce byla vyměnitelná hlaveň, avšak systém podávání nábojů vedených v pásu, uloženém v bubnové nábojové schránce, představoval poměrně komplikované řešení.
Na polovinu března 1924 vyhlásilo MNO další kolo soutěže kulometů v Milovicích, kam Zbrojovka Praga dodala dva kulomety. Z jednoho z nich, s číslem 27, továrna do února 1924 vystřílela během zkoušek více než 35 000 nábojů. Vzhledem ke skutečnosti, že ve zkouškách se stále více projevovaly přednosti kulometu Browning se schránkovým zásobníkem, přepracoval Václav Holek svoji konstrukci na stejný princip zásobování s tím rozdílem, že zásobník se do zbraně vkládal shora. Překvapivě spolehlivá funkce nové zbraně tak vlastně ukončila historii kulometu Praga I-23. Firma nakonec dodala MNO pouze dvacet ze čtyřiceti objednaných exemplářů.
Kulomet Praga I-23 s výrobním číslem 27 získalo muzeum v roce 1966 převodem z VÚ 5723 v Olomouci.
Ráž: 7.92 mm Mauser
Celková délka: 1029 mm
Délka hlavně: 616 mm (vč. tlumiče plamene: 689 mm)
Délka záměrné: 668 mm
Hmotnost (bez schránky nábojového pásu): 11,48 kg