Ladislav Šíma, Hřbitov legionářů pod Col del Rosso, 1919

Český malíř-krajinář Ladislav Šíma (1885–1956) narukoval v roce 1915 k c. a k. pěšímu pluku č. 95 na italskou frontu a o dva roky později byl v hodnosti nadporučíka demobilizován. Do aktivní služby vstoupil opět v červenci 1919. Byl přidělen k Umělecké skupině Památníku odboje. Krátce po svém nástupu do zaměstnání odjel spolu s dalšími umělci, Oldřichem Koníčkem, Ladislavem Šímou a Janem Angelo Zeyerem na bojiště italských legií. Mnohá místa měl ještě z nedávné minulosti v čerstvé paměti. Vytvořil několik desítek maleb, na nichž je zobrazena krajina bojišť na Piavě (polní nemocnice na úpatí Monte di Val Bella, pohoří Monte Grappa, Doss´ Alto). V říjnu 1919 byly představeny na první velké legionářské výstavě v pražském Obecním domě (Náš odboj).

Šímova expresivní plátna z tohoto období se vyznačují pestrou škálou výrazných barev a plností tvarů. Jsou však pevně kompozičně svázána jasným vymezením zadavatele. Prezentované dílo představuje několik řad hrobů s prostými dřevěnými kříži, které se nachází na jednom ze svahů hory Col del Rosso v oblasti severoitalského Benátska. V pozadí malby je zřetelná zákopová linie. Autor zachytil prostřednictvím barevných odstínů i celkové kompozice velmi dobře momentální atmosféru místa, kde spočívaly ostatky českých a slovenských dobrovolníků.

Ladislav Šíma pocházel ze středočeského Benešova. Vystudoval figurální malbu a krajinářství u profesorů Bohumíra (Gódy) Roubalíka a Vlaha Bukovace na pražské Akademii výtvarných umění. Zásadní vliv na jeho umělecký projev měl symbolismus profesora Jana Preislera. Ačkoli umělec prošel v počátečním období tvorby podobně jako další členové „Skupiny“ uměleckými vlivy nové francouzské vlny (impresionismus a kubismus), dokázal si vytvořit vlastní osobitý styl, založený na pevně daném tvaru zobrazeného objektu. Kvůli osobním neshodám s některými členy sdružení Mánes opustil krátce po válce Prahu a usadil se v podkrkonošské Jilemnici. V roce 1928 přesídlil do rodného Benešova. Zde působil jako profesor kreslení na Reálném gymnáziu. Byl jazykově velmi zdatný, ovládal kromě němčiny také francouzštinu, ruštinu a srbštinu. Vedle malířství se Šíma věnoval také hudbě, byl členem místního komorního sdružení a organizátorem mnoha kulturních akcí. Za okupace byl donucen opustit svůj dům s ateliérem a přestěhovat se do Lázní Bělohrad. Měl to štěstí, že válku přežil a mohl se opět vrátit do míst, k nimž měl hluboký citový vztah.

Plátno, olej, 665 x 570 mm.